Entertaining you since 2006
lvice.pise@gmail.com
@lvice_tweetuje
Článek Pryč a k moři, prosím
Komentáře k článku: Pryč a k moři, prosím
editt: Taky mě ten pracovní život unavuje, nejradši bych někam odjela, pracovat se dá kdekoli/odkukoli. Táhne mě to někam do tepla a do přírody.
brutally-honest: A máš obavy, že překládáním a psaním na volný noze by ses neuživila? Nepřijde mi to tak nereálný, zatím :- )
radus: Taky si občas povzdechnu a připomínám si, jak mě pobyt jinde osvěží. Zrovna včera jsem přemýšlela nad tím, jak náš přebujelý úřední šiml vládne a že bych tak jela na stáž někam do zapadákova 
chaostheory®pismenkuje.cz: mně tohle zas tak nerálné nepřijde... mám dost známých, co si prostě vzali na dva měsíce neplacené volno, a procestovali svět. pokud člověk dělá práci typu překlady nebo třeba IT, tak tam je nomádství taky stále víc běžné. záleží prostě na druhu práce a na domluvě. nebo můžeš podat prostě výpověď a pár měsíců cestovat. a kdo ví, kde bys pak našla další práci - třeba přímo v jedné z těch zemí, nebo i ve více.
boudicca: Vždycky mě hrozně zlobí lidé, co mi na moje stěžování tvrdí, že když se mi něco nelíbí, proč s tím něco neudělám. A mě napadá milion argumentů, proč to nejde. A oni, že jde. Po čase obvykle přijdu na to, že to opravdu jde, jen někdy potřebuji toho času víc. Nemíváš to podobně? 
Stejně jako Chaoska si myslím, že digitální nomádství už je v dnešní době dost rozšířené, takže mi tvé sny zní reálně. Držím palce!
lvice: No tak neplacené volno si určitě brát nebudu... Nevím, z čeho bych v té cizí zemi žila a z čeho bych doma platila hypo. A hlavně kolegyně by asi nebyla ráda, že musí dělat za dva.
Každé ráno je u nás taková fronta před výtahem - nikdo nedomáduje.
hroznetajne: Já mám dost podobný myšlenky. A to přitom ještě studuji. Ale pracovní proces, kde je každý den nalinkovaný dle rozvrhu, mě absolutně neláká.
Taky si takhle někdy sním s otevřenýma očima. Snažím se nebýt naivní. Zabalit kufry a odjet si jen tak nikam k nikomu není úplně reálné. I když vím, že spousta lidí to tak už jednou udělala .
rebarbora: Hmm, to bych si nechala taky líbit 
Většinou mě takováhle teskná chytá právě na dovolené, kdy vidím, jak se mám skvěle a jak vlastně málo věcí mi k životu a spokojenosti stačí, a na obzoru přitom visí ona ošklivá hrozba, že to za týden skončí a já se budu muset zase vrátit do toho nekonečného kolečka všedních pracovních dnů 
Myslíš, že to vážně takhle u někoho funguje? Že se dokáže uživit a zároveň si u toho užívat cestování? Já mám pořád pocit, že je to tak trochu sci-fi nebo že se to podaří max. tak deseti šťastlivcům z milionu 
