Chci se naučit nový jazyk

Ano, abych byla víckrát člověkem. Kolik jazyků umíš, tolik životů můžeš žít. Tomuhle rozumí jen ten, kdo už nějaký cizí jazyk umí. Já umím anglicky, což se mi hodí zejména v profesním životě. Můžu pracovat v mezinárodních firmách, které operují v mnoha zemích a to mi možnost uplatnění na trhu krásně rozšiřuje.

Způsobů, jak vás práce v mezinárodním týmu může obohatit, je mnohem více, než když pracujete pouze s Čechy. A to mě právě na tom baví. Že krom práce tam ještě máte tu přidanou hodnotu. Není to jenom outlook a excel, ale vždycky vedle toho máte i mističku nějakého cizokrajného koření :-)

Psaní korporátních emailů v angličtině si vyloženě užívám. Angličtina mě bavila vždycky. Prostě mi šla. Hodně mých spolužáků naráželo na to, že se všechno čte jinak, než se to píše, a tím většinou i skončili. Doteď si pamatuju, jak spolužačka na gymplu četla mountains. Krom báječné práce v korporátu, kde jsem teď vedoucí mezinárodního týmu (mám lidi ve čtyřech zemích), můžu číst knihy v originále, knihy, které tu v češtině nevyšly, můžu se dívat na filmy a seriály v angličtině. Můžu si ledacos vygooglovat v angličtině, což mi v 99 % případů zaručuje bohatší výsledky, než kdybych hledala jen v češtině. Můžu sledovat videa od YTerů ze všech koutů světa (dneska už natáčí v angličtině kdekdo, nejen rodilí mluvčí). Tímhle vším se mi otevírá tolik dveří, že je to opravdu jako bych žila ještě jeden život.

Mě jiné kultury hrozně baví. Čím rozdílnější, tím lepší. Miluju cestování. To už tady asi ani nemusím zmiňovat. Ale k jiné kultuře patří vždycky i jiný jazyk. Kulturu nejlépe poznáte skrze její lidi a k těm nejlépe proniknete, pokud budete ovládat jejich řeč. A já bych chtěla ještě nějakou řeč umět. Jako snaha byla, ale jak se takový další jazyk naučit? Nevím. Angličtina mi šla sama. Když přišla na střední němčina, byla jsem v hajzlu. Vůbec mi to nešlo. Takovýho memorování. Jednou jsem měla na výzu i čtyřku. Na vyšší jsem si ze zvědavosti zvolila jako volitelný předmět ruštinu. Azbuku jsem se naučit nedokázala a tak jsem se s ruštinou po jednom semestru rozloučila.

Naučit se nový jazyk není žádná prdel. Bez nadšení a upřímného zájmu to nejde. Už je to nějaký pátek, co sleduju Gavina na jeho kanále TadyGavin, a tam je to tak krásně vidět. Američan, co se učí česky a jde mu to. Používá fráze jako "mám v tom guláš, to neva, v poho, ty brďo". Baví ho rozdíly mezi angličtinou a češtinou. Užívá si slovesa jako stihnout a tajit - v angličtině takováto slovesa neexistují, lze je vyjádřit jen opisem. Kouká se na Krause, sleduje Kovyho, čte Harryho Pottera v češtině, objevil, že nejlepší svíčkovou mají v Písku U Reinerů a ví, že tahle hospoda je v klipu od Xindla X. To jeho nádherné americké nadšení přelezlo i na mě.

Jeho videa jsou často záznamem jeho hodin češtiny. Dokumentuje tak svůj pokrok. Má dvě online učitelky, dvě české holky, a já si furt říkala, kde je jako vzal. Až v jednom videu byla zmínka o nějakém Italki (což je od I talk). Hned jsme tam vlezla a koukám, jak blázen. To je web, kde je neuvěřitelná hromada lidí, kteří nabízejí online výuku snad všech jazyků světa. Každý učitel tam má své videjko, ve kterém se vám představí, má tam i psané povídání, rozvrh, kde vidíte dny a časy, kdy vyučuje a na první zkouknutí vidíte i ceník za hodinu a cenu za první, čili zkušební hodinu. Cena za hodinu je v průměru 10 dolarů.

Uvažuju, že bych to zkusila a že bych šla do turečtiny. Moje láska k Turecku sice za ta léta trošku povadla. Ale pořád je to jedna z mých nejoblíbenějších zemí. Teď sice předbíhám, ale když si představím, že bych se turecky fakt někdy naučila (nejenomže by to bylo sexy), hned se vidím jako zaměstnanec velvyslanectví ČR v Istanbulu. Dokonce jsem se turecky už učila. Ještě před Amerikou jsem chodila v Praze na kurz k Barisovi, v LA pak k paní Zeynep a po návratu do ČR k jedné Řekyni, jejíž jméno si už nepamatuju. Co jsem se během těch let naučila? Umím říct: Ahoj. Jmenuji se Lvice. Jak se máte? Velmi dobře. Děkuji. Co to je? To je kniha. Miluju tě. Dobrý den. Dobré ráno. Dobrý večer. Dobrou noc. Dobrou chuť. Kolik to stojí? Ano. Ne. Pes. Šťastný. Zubař. Já, ty, on, my, vy, oni. Myslím, že tím má slovní zásoba končí.

S kurzy končím. Nechci už nikam docházet a krom toho celého způsobu výuky, který je asi k ničemu, mi vždycky na jakémkoli kurzu vadí ta pravidelnost. Každou středu v šest. Středa za středou. Nesnáším to. Doba se ale posunula a máme jiné možnosti. Chtěla bych začít mluvit. Jakmile začne člověk aspoň trochu mluvit, jeho pokrok vystartuje jak neřízená střela. Vím to z angličtiny. Roky jsem si nevěřila a moc jsme nemluvila. Pak stačily dva týdny v Americe a hned jsem se rozmluvila, najednou to nebyl problém a to ani co se telefonování týče. Jak mě ale takový rodilý mluvčí rozmluví, když v podstaté neznám žádná slovíčka? To teda nevím, ale už mám jednu učitelku předvybranou. Chlapy neberu. Nehodlám si zas jednoho vzít :-)

Moc ráda bych konečně rozuměla jejich sitcomu 1 erkek 1 kadin (1 muž 1 žena). Koukávali jsme na to s bývalým, který mi to překládal, takže vím, že je to fakt vtipné.

Aha, tak ještě znám slovíčko anne. Nejdřív zavolá maminka jí a pak jeho máti jemu.