zlomenymec: Tak to je asi jasný, zníš docela rozhodnutě Zkoušet tam zůstávat a kousat to asi nemá smysl (i když?), protože jak to popisuješ, tak tě za pl roku čeká minimálně nervové zhroucení. Ledaže bys radikálně změnila svůj přístup a brala to nějak s nadhledem a nebrala si to tak, ale to se hrozně snadno napíše, žejo.
A blbý teda je, že nenajdeš pomoc u šéfový, to je taky na houby. Možná bys za ní mohla zajít a říct jí, že plánuješ skončit protože (viz článek) ? Pokud vedení za něco stojí, tak se podívají a zjistí, že tam makáš jak šroub a máš za sebou výsledky a až na pár dementů jsou s tebou spokojení. Takže by ti mohli nějak s něčém vyjít vstříc.
To mě tak napadlo...
Každopádně pokud bych měl i já volit mezi klidem a méně penězi a stresem a více penězi, volím klid. Můj táta taky furt jenom pracoval, lítal, stresoval se, kouřil z toho dvě krabičky denně a jeho šéf s ním byl moc a moc spokojený. A táta se nedožil 55.
Takhle fakt dopadnout nechceš