damn-girl: Achjo, Lvíče To mě mrzí. Párkrát jsem tu bolest zažila, ač v některých ohledech byla jiná. U každoho je podobná a zároveň jiná, ale tohle bolí vždycky. Bolí to, protože na tom druhém člověku tak záleželo a najednou je pryč. Je ale vlastně podle mého lepší, když zmizel úplně, než když toho druhého má člověk vídat, protože to pak člověk furt vidí naději a o to víc to vlastně bolí. Takhle to na začátku bolí hodně, ale vyšumí to. Třeba za delší dobu, ale člověk vůču tomu minimálně otupí.