hanicezvesnice: Hurááá, tak teď přece vyšel "ten pravý!" Ale chápu hrůzu z venčení, které však v první chvíli patří mezi hlavní důvody pořízení psa, že...? Jenže realita je asi jako u dětí. Hele ono to pořád brečí a něco potřebuje...bráno s nadsázkou a nerouhám se!!! Své děti miluju! Jenže psa mám taky a o pár let dřív než děti. Myslela jsem, že to nedám. Opak byl pravdou. Ten pes je boží a na vše si zvykne. Když jsem nastoupila do práce na 12ti hodinové služby, měla jsem pocit, že půjde do útulku. On to vydržel. Když jsem přišla, přivítal mě a šli jsme ven. Prostě jsou to fakt parádní kámoši. Chce to jen vydržet začátek. Jako u dětí. Akorát u psa to netrvá deset let, protože pes pak jde do důchodu. Zkrátka moc gratuluju a přeju co nelepší sžívání, určitě si vše sedne na prdel, jak má. Psi jsou fakt naprosto vděční za milý úsměv a podrbání