Opet jsme to jely zkusit. Tim myslim venceni. Porvaly jsme se, kdyz jsme nasazovaly ksirky. Porvaly jsme se, kdyz doslo na prepravku. A to vsechno jen proto, abychom se valely v parku stejne, jako se valime doma na koberci.

Ono se to pry musi delat. Pri kazde navsteve salonu. Chudaci pejsci. Podle me ti Amici tu peci o psy prehanej. Nevim no. Ja nikdy psa nemela, takze z vlastni zkusenosti nevim, co vsechno se s nima dela a jaky mivaj problemy.

Mam ciste auto! Ono tu pred par dny prselo, tak jsem mela na aute same sedive tecky (z kapek). Skrz zadni okno skoro nebylo videt a na auto mi samozrejme kadej ptaci. Rozhodla jsem se tedy zajet do mycky. Nasla jsem si na internetu kupon a rychloumyti stalo jen 3,99 dolaru.

Oranzovy (tady tomu rikaji zlaty) vlci mak je narodni kvetinou statu Kalifornie. Tesila jsem se, jak vam vyfotim cele lany a ono nic. Uz nedelam nic jineho, nez ze si rikam, ze o tom ci o onom vam musim napsat na blog. A o fotkach to plati dvojnasob.

Nas thajsky mechanik se vzmohl a v sobotu jsme jeli vyzvednout to moje auto. Manzel si pri te prilezitosti nechal vymenit olej, a mezitim jsme teda sli prubnout toho myho starickyho Forda. Pote, co jsme se ujistili, ze vsechno funguje tak, jak ma, probehla vymena ridicu. Jela jsem do filipinskych potravin, zverimexu a zpatky do autoservisu, kde manzel vystoupil a ja uz pak jela uplne sama samotinka. Poprve v zivote!

A ted uz bych taky mohla prejit k te vyuce, ze? Ashlie nam vzdycky rozda na pocitaci napsane, co se tu hodinu bude probirat, coz maximalne ocenuji. Nerada si delam poznamky, protoze se to neda stihat a taky samozrejme neznam spoustu slov, co se psu tyce. Ale ucim se. Treba uz umim "cumak, chomac, cucek” :-)

Ti z vas, co pozorne sleduji muj blog, vedi, cim ted ziju. Na vedomost vsem davam, ze na kurz na psi kadernici opravdu chodim, trebaze to tak po prvni propasnute hodine nevypadalo. Pristi semestr budeme mit psi kadernictvi pro pokrocile!

Prave jsem dokoukala Cesky sen. Pujcila jsem si to ve videopujcovne a nic moc jsem od toho necekala. Porad jsem to odkladala. Koukat na naky lidi na louce, co prisli za hypermarketem a vono hovno. No pobavila jsem se luxusne. Hilarious, by rekli moji americti kamaradi. Dokument byl zajimavej od zacatku do konce.

Kam ten svet speje? Do zahuby? Dejme tomu, ze prezijeme globalni oteplovani, a ze si prestaneme pri kazdem nakupu brat nove igelitove tasky. Ocitneme se v super modernim svete, kde budeme cely svuj zivot ovladat prostrednictvim zarizeni velikosti mobilniho telefonu? A nebo to s nami pujde z kopce a budeme jen zrat, tloustnout a produkovat odpad az nebude na Zemi k hnuti?