Bakalářku hazím na lištu. Mám dvanáct stran. Na koleni papír s ušmudlanejma poznámkama z rychlýho rande.

"...a už zase stříká, dnes je to se mnou potřetí..." :-))) Čtu totiž Hračku od Sylvy Lauerový. Myslím, že to přečtu celý, ale nějak to není ono. Buď mi tam chybí romantika, nebo naopak pořádný prasárny. Nebo mi tam vadí, že spousta akcí se odehrává na gazebu, místo aby si to rozdávali na záchodcích pražského metra. Pak, místo konverzace s kreolskou pokojskou, by si mohli dát nakládaný hermelín. Jo a z beraních rohů by jí na tom talíři sestavil srdce - to aby byla ňáká ta romantika :-)

Tak už je to přes rok, co jsem zpátky vod Usánků. Chtěla bych poděkovat kapele Sunrise Avenue, že pro mě při této příležitosti zkomponovali tak úžasnou písničku. Strašně se mi líbí. Sice ten text na mě moc nesedí, ale za to nikdo nemůže. Amíci jsou příliš pozitivní na to, aby se jim někdy podařilo cynického Čecha aspoň trochu pochopit. Text jsem si upravila podle svého. No big deal.

Babička: "Tak jak se máš?"
Já: "Nic moc, babi. Práce neni, chlapi nejsou..."
Babička: "Copak vo to. Mužský by byli, ale blbí."

Původně jsem to chtěla pojmenovat Miluju ho, ale, jenomže to byste se zbytečně moc natěšili. V mém životě žádný muž není a ani nebude. Už na to nemám, ale o tom až někdy jindy.

Trpim. Měla bych dál psát bakalářku, ale už nechci. Neeeeeeeee. Vypotila jsem tři stránky, což by bylo fajn, kdyby bylo tak kolem Vánoc. Jenomže máme pomalu Valentýna a termín odevzdání BP je za dveřmi. Číhá tam jak smrtka.