Tim samozrejme myslim navstevu hodiny brisniho tance. Jedno tanecni studio jsem objevila nedaleko. Z jejich stranky jsem si vytiskla kupon, ktery je na jednu jakoukoli hodinu za polovicni cenu (6 dolaru), nebo na dve hodiny za cenu jedne.

Ivanka se opravdu snazila nenudit a za destneho dne tvorila.

Vzhledem k opakujicim se problemum s koupelnou, kdy se v necekanych intervalech stridalo ucpani zachodu s ucpanim vany, vzhledem k zakazu zapinani klimatizace a topeni nebo priblblym pravidlum uklidu beztak uz spinou prorostleho domu jsem se uz vazne chtela prestehovat. V Americe je bydleni silene drahy, tak nezbyvalo nez hledat zase jen pokoj k pronajmu.

http://www.youtube.com/watch?v=HVU_YoUt4TE

Asi nebude jenom barvoslepej, ale spis slepej uplne, kdyz si vzal za zenu tu prisernou velrybu.

ve zverimexu tesne pred Beverly Hills...

Ac milovnice zvirat, rozkosneho krecika jsem si nekoupila. V noci by mi tu behal v tom svem kolecku a ja bych nemohla spat. Kdybych ho dala do obyvaku, sezral by ho kocour. Pozorni ctenari meho blogu vsak dozajista vedi, ze chci kralicka (uz asi 10 let).

Na Rodeo Drive jsem nechtela nakupovat (vlastne ani nemohla). Slo mi o to, spatrit civilizaci a peknou davku luxusu.

Rodeo (cte se to normalne po cesku) Drive je ulice nachazejici se v Beverly Hills. Je znama diky trem blokum, ktere jsou lemovany obchody tech nejdrazsich znacek

Dostala jsem takovy romanticky napad, zajet si na plaz. Long Beach je po Santa Monice nejbliz, a v Monice uz jsem byla, takze doslo na Dlouhou. Plan byl jasny: autobus – Orange Line – Red Line – Blue Line. Maj to sice krasne barevne pojmenovany, ale ja bych ty linky prejmenovala na Annoying Line – Boring Line – Desperate Line. Cesta mi trvala dve a pul hodiny.

V sobotu jsme byli v Hollywoodu v muzeu kuriozit. Presne se to jmenuje Ripley's Believe It Or Not! Museum.Pan Ripley cestoval po svete a sbiral, fotil, zapisoval, proste jakkoli dokumentoval vseljake bizardnosti.

Takze jsme do toho muzea vlezli - vstupenky nebyli nijak levny - a ocitli jsme v mistnosti velikosti prumerneho obyvaku. Jsem si rikala, ze teda za ty prachy se mohli snazit vic. Pak to nastesti vedlo do podzemi a nakonec toho bylo tolik az me nozky bolely. Vsem, co se nekdy dostanou do Hollywoodu, navstevu tohoto muzea doporucuji