Bydlela jsem v roztomilém srubíku někde daleko na severu. Dejme tomu ve Švédsku. Bylo to na samotě u moře, které bylo plné přerostlých vodních havranů na způsob kosatek. Měly zobáky - ty havraní kosatky - dlouhé asi jako moje paže. Živily se masem. Byly to děsné skokanky. Pro kus žvance se nebály skočit na pevninu. Do zobáku popadly co potřebovaly, pak sebou mrskly a už byly zase ve vodě.

Byla jsem silná a rozumná a opravdu si koupila lístky jen na tři filmy. Zmanipulovala jsem okolí natolik, že ani na jeden jsem nešla/nejdu sama. Juch, juch!

Nevím, čím to je, ale poměrně dost mě bolej záda. Jsem mrzák. Dnes jsem doma a plýtvám dovolenou :/

Žiju celý život v Praze, ani jednou jsem nenavštívala Sapu - vietnamskou tržnici na Praze 4 - a vůbec mi to nevadilo. Shodou okolností jsem objevila jakýsi kurz nebo seminář nabízející exkurzi právě Sapou a hned se musím vypsat z dojmů. Stálo to totiž za to!