Cochcárna

Měla jsem dlouhou dovolenou a žádný plán. Se svátky a víkendy to dělalo dvanáct dní. Ale já jsem holka šikovná a tentokrát jsem se vůbec nenudila - narozdíl od 2013/2014.

Loni jsem se dokonce sešla se svou kolegyní. Šly jsme na suši a do kina. Cožpak o to, ale já když mám dovolenou, tak nechci mít s prací vůbec nic společného. Naposledy jsem měla dovolenou v červnu (Tunisko). Pak jsem měla volno 17. listopadu, plus jeden den, kdy jsem byla nemocná. Hodlala jsem si tedy tyto dny volna užít a pořádně si odpočinout. A jelikož se už trochu znám, tak vím, že si celkem vystačím sama se sebou, když není zbytí, ale vím, že nemůžu být pořád doma. Válet se doma a nedělat nic, je na sebevraždu - viz loňský článek.

Neděle 28. 12.
Šla jsem na prochajdu do Nového světa na Hradčanech. Nic nepotěší ducha více, než vidět něco hezkého. Nechtěla jsem jet metrem, takže mi trvalo snad přes hodinu, než mě tramvaj vyflusla. Mrzlo, já měla na uších klapky a v sobě zvědavost, jaké že to v té malebné uličce bude. Nic moc. Akorát hotel U Raka je moc hezký. Taková chaloupka a před ní vánoční stromek. Nevím, proč jsem nešla dovnitř. Mají tam krb. Udělala jsem pár fotek, i když jsem si zapomněla paměťovou kartu, a pak jsem jela do kina na Návrat blbýho a blbějšího. Sranda, úchylárna, Jim Carrey. Co dodat?

Pondělí 29. 12.
Vyzvedla jsem si na poště balíček od Bonprix. Všechno mi bylo velké. Měla jsem pocit děsné vychrtlosti, ale i zklamání, protože ty legíny byly moc povedené a já si je chtěla vzít na hory. Objednám si je znovu, ale menší. O jednu velikost, o dvě? Ach jo. Pak jsem šla s máti do kina na Hodinovýho manžela. A až pak jsem narazila na recenzi s titulkem "Komedie bez vtipu je vždy trapná." Náhodou, nebylo to tak hrozný. Párkrát jsem se i zasmála. Ale je pravda, že jsem od toho vůbec nic nečekala a furt jsem se ptala mámy, jestli na to chce fakt jít, že to bude blbost. Mezitím mi přišla SMS, že mám dole v Zootu připravené kozačky, které jsem si ráno objednala. Byly mi teda pěkně těsné, takže jsem si je nevzala. Legíny už by se mi do nich nevešly.

Úterý 30. 12.
Jela jsem do Náprstkova muzea na výstavu a předtím jsem se stavila v knihovně, že jako na záchod, ale půjčila jsem si i knihu (Prsatý muž a zloděj příběhů) a koupila si housku. V sekci "Dnes vrácené knihy" jsem strávila hodnou chvíli a strašně jsem si to užívala. Ten pocit, že cokoliv, co vidíte, si můžete zadarmo půjčit a ještě týž den začít číst, mi dělal moc dobře.

Ještě mě tam zaujala kniha Jóga v Indii (Na této knize je zajímavé spojení odlehčeného, úsměvného přístupu a zároveň reálného popisu různých duchovních škol a jejich myšlenek), ale tahat celý den dvě knihy se mi nechtělo. V Náprstkově muzeu jsem chtěla jít na výstavu o Ázerbájdžánu. Vstup činil 100,- na všechno. Začala jsem tedy přízemím a výstavou Rituály smrti. Indiáni, Mexiko, Egypt, Japonsko atd. Moc kultur k zapamatování si čehokoliv. Ale pamatuju si, že v Ghaně jsou v módě rakve v jakémkoli tvaru podle toho, co měl zemřelý rád. Fotoaparát, ryba, auto. Takový luxus je samozřejmě výsadou jen těch zámožných. A v Japonsku nebyla a není sebevražda hříchem. Není na ni pohlíženo jako na něco špatného. Lepé se zabít, než prožít život v hanbě. Dříve si sebevražedkyně svazovaly nohy, aby při předsmrtných křečích nezaujaly nějakou nevhodnou polohu.
No a v Ázerbajdžánu bylo krásně! Tam chci! Vždyť já o této zemi nevěděla zhola nic. Ani to, že tvarem připomíná orla. Jediná výstava, kde mi nevadilo číst hafo textů. Moc zajímavé info. Zajímavá, krásná a jiná země.
Pak jsem šla do Bra Expert na podprdy, kde jsem si nevybrala a samozřejmě se to neobešlo bez pocitů trapnosti pokaždé, kdy mi prodavačka vlezla do kabinky. Abych pocit trapnosti a mizérie umocnila, chtěla jsem darovat svá vejce, kde mě hned po vyplnění dotazníku pasovali na nevhodného kandiáta.

Středa 31. 12.
Můj vysněný silvestr na horách u krbu nebo u moře s nohama v písku se opět nekonal. Byla jsem u našich. Přivezla jsem jim suši, tak z toho maj zas zážitek na celej život. Od šesti jsme koukali na bednu a já vypila jeden cider. Nejlepší byli Simpsonovi a Čtvrtníček ve Všechnopárty. Jinak Kostková a celá ta její show byla hrozná.

Čtvrtek 1. 1.
Vegetila jsem u našich. Před pátou jsem si přestříkala hlavu suchým šampónem a šla jsem na sraz s kámoškama. Jeden z našich oblíbencýh podniků na sídlišti měl otevřeno. Dala jsem si špenátovou polévku s lososem. Vyprávěla jsem holkám svůj veselý příběh o tom, jak jsem chtěla darovat vejce. Moje nejlepší kamarádka mi řekla, že by mě po zákroku šla vyzvednout. Že by si kvůli mně klidně vzala dovolenou.

Pátek 2. 1.
Dopoledne jsem byla na kosmetice. Nechala jsem si udělat i parafínový zábal na ruce, což mi připomíná, že bych si měla nalakovat nehty, když jdu zítra do práce. U nás je to přísný. Kdo je hnusnej, s tím nikdo nekamarádí :-) No ale na kosmetiku jsem se odhodlala asi po deseti letech. Byla jsem tedy podruhé a narazila jsem fakt na strašně milou kosmetičku. Byla jsem tam dvě hodiny a povídaly jsme si o Egyptě, o chlapech a tak. Říkala, že randí jen s cizinci. Že český chlap je mimo a jelikož je tu tolik pěkných bab, není potřeba se nějak snažit, dvořit se, či vést zajímavý rozhovor. Mně Češky jako žádný krasavice nepřijdou, ale je fakt, že je tu rozmanitost (vychrtlá, oplácaná, malinká, vysoká, rovné vlasy, kudrnaté, blond, zrz, bruneta, různé barvy očí...), tak si každý může vybrat podle svého gusta. Český muž se od české ženy diametrálně liší a to vyrůstáme všichni ve stejném prostředí se stejnými možnostmi a obchody (tady narážím na to, jak se český muž obléká). 
Večer jsem pak šla na jógu. Ale pozor! Na jógu ve tmě. Pouze při světle svíček (a bylo jich tam málo). Che! To bylo strašně fajn. Při některých pozicích jsem musela působit jako velryba vyvalená na břeh, která se marně snaží dostat zpět do vody. Nikdo mě ale neviděl, tak jsem se nemusela cítit jak debil. A když mi něco činilo velké težkosti, mohla jsem dělat ksichty, které mi tu či onu pozici pomohly zvládnout (spíš přežít). Bylo to strašně příjemný. Poprvé jsem byla na józe, kde se dělaly i zvuky (óóómmm, áááéééíííóóóůůů). Lektorka celou dobu mluvila. Nejenom, že nám popisovala co a jak máme dělat, ale také říkala, který cvik je na co (na štítnou žlázu, na pozornost atd.). A jak jsem se k tomu dostala? Dala jsem si na Googlu normálně vyhledat "nejhezčí jóga studio" a mezi obrázky jsem narazila na studio na Praze 5, které se nachází v sklepních prostorech s kulatým stropem. Musí to být hezké. To je pro mě důležité. Jedině tak se cítím dobře.

Sobota 3. 1.
Jsme byly s Orchidejkou v kočičí kavárně v Karlíně. Zase sklepní prostor, cihly a kulatý strop. Co vám budu povídat. S kočkama byla celkem sranda. Hlavně sourozenci Odřich a Božena byli akční. Mojí favoritkou byla Vanesska. Černá kočka jako z Mrazíka. Buď spala, nebo žrala. Chci kočku! A zrovna, co jsme tam byly my, tak tam nějaká čínská (!) televize natáčela kratičký vstup o kavárně. Budeme s Orchidejkou v každém čínském obýváku. To se nabídky k sňatku jen pohrnou :-D