Komentáře k článku: Celý život chci psa...
atraktivnistrasilka: Tak jsem si udělala testík, a nejvíc nadšená jsem byla z německého boxera, protože ty já miluju.
Jinak jsem na tom asi podobně, s těmi psy. Prarodiče psa měli, ale já nikdy nemohla. Mrzelo mě to vždycky, ale nikdy jsem neškemrala, protože jsem věděla, že by mi to k ničemu nebylo.
Když tedy rodiče uznali, že jsem schopná o něco se starat, tak mi koupili morče. Nakonec jsem měla morčata dvě, poslední umřelo před dvěma lety. Teď začínám vážně uvažovat o králíkovi, ale vzhledem k tomu, že mě za rok čeká maturita a pak bude následovat kdovíco, ještě počkám.
PS: Chválím ten přístup. Spousta lidí je nezodpovědných, a pes je pak akorát tak chudák...
lvice: Králíčci jsou boží *srdce* Ale pravda, odjedeš někam na Erasmus a co pak?
Pořád doufám, že na psa v mém životě jednou dojde. I když nesnáším vstávání, tak se psem by to bylo jiné - měla bych fajn důvod. A až na důchod pejska nechci. Chci na něj mít energii *kafe*
wien n: My jsme zas měli psů vždycky tak dvacet. Sice na vesnici, ale stejně to byli chudáci, matka je věčně mlátila. A oni ji přesto zbožňovali a proto teď psy nemám ráda, nemají žádnou hrdost. Nejlepší kompromis je asi oblíbit si nějakýho psa u známých a půjčovat si ho na procházky. Každý uvítá, když ho občas vystřídáš a Ty nemáš tu zodpovědnost a výdaje s tím spojený. Mě už děsně omezuje, že máme špačka, nemůžem se jen tak sebrat a odjet. Co potom pes.
lvice: Jsem celý život rozpolcená mezi touhou cestovat a touhou chovat zvíře.
Cizí psi mě nezajímaj. Chci jedině vlastního!!!
Vy máte špačka? :D *sok*
wien n: Jojo, chápu že vlastní je vlastní. Ale to pak opravdu budeš muset něco oželet. I kdyby jen peníze za hlídání, zatímco budeš cestovat. Nebo by pohlídal někdo z rodiny? Těžký je to. Jo my máme špačka, co jsem zachránila před smrtí a ti prej žijou i 16 let. Ještě 14 let se nedostanu ze Zélandu?? :(
lvice: Ty brďo, špačci jsou teda dlouhověcí. A stejně je nejhorší, že člověk neví, co bude. Všechno se mění. Člověk nemá v ničem jistotu.
Naši by pohlídali leda ptáka, ale ptáka mít nemůžu, protože potřebujuo společnost přes den, kdy jsem v práci, řvou, což je v malym bytě dost blbý, v zimě skoro netopím, takže by umrz a taky to chce ty sítě do oken *zed*
boudicca: Mamka s taťkem měli podobný přístup jako tvoji rodiče, a tak jsem první zvířátko, křečka, slavnostně dostala až někdy ve 12 (úspěšná jsem s chovem taky moc nebyla). Potkany jsem si pořídila až s bývalým přítelem a než jsme se sestěhovali, tak byli u něj. Jo no, hlídání je kříž. Já mám v Brně hlídání vyřešené, i to dlouhodobější, ale potkani jsou v tomto ohledu bezproblémoví a rychle si na nové páníčky a prostředí zvyknou. S kočkou nebo psem si kočování představit nedokážu.
lvice: Potkánci... Ach ty jejich ocasy *ee*
Ani s dítětem nevím, co bych dělala. Někdy je potřeba neplánovaně zůstat v práci do sedmi, osmi devíti... Doba je krutá *nevi*
veronika: Děda měl vlčáka,takže jsem vždycky taky chtěla vlčáka. Bohužel to, co móda udělala z vlčáků je hrůza. Všem odchází zadní nohy a už jako štěňata je to na nich strašně vidět. Nám ale psa máma taky nedovolila, tak jsem v 1. třídě dostala želvu... v 9. třídě v létě chcípla. Pak nám tedy máma pořídila westíka, ale byl to strašnej zmetek. Furt jen štěkal a dělal si co se mu zlíbilo. Já jsem si teď s přítelem pořídila německého ohaře. Začali jsme s ním cvičit na zkoušky pro lovecké psy. Je to zábava,ale taky to není pro každého, házet mu mrtvé bažanty a tak... Kamarádka má 2 corgíky, ale ne tydle světlé pembroky, ale tmavé cardigany. Pořizovací cena teda veliká, ale dá se najít i nestandard, třeba kvůli srsti - ta její chovatelka měla štěně a to mělo srst - fluffy, prostě nestandardní srst,ale uplně skvělá pro někoho, kdo ho chce mít fakt na mazlení jako plyšáka. Kamarádka s tím jedním vyhravá skoro všechny výstavy. A ti jsou fakt líní. To venčení je taky o tom,jak si toho psa naučíš. Ale určo ne víc než 9 hodin bez venčení, to je pak chudák. Kamarád takhle měl berňáka v bytě, ten vydržel i 12 hodin bez venčení,pak s ním šel na 10 minut ven a pak byl pes zase sám... Ale kdybych byla sama,tak bych psa taky nedala. V úřední dny(když je přítel mimo město),tak musím místo oběda venčit, pak z práce zase letět venčit a furt neděláš nic jiného, než že se honíš a staráš, aby nebyl moc dlouho sám. Pokud ti kočky nevadí, tak do ní jdi, ony fakt nepotřebují tolik tu společnost. Ale já osobně je nemám ráda a ta představa, jak jim měnim písek v záchodě a jak to smrdí....
lvice: Nj, to je pravda s těmi vlčáky. Jsme se učili v Americe ve škole, že mívají problémy s kyčlema.
Kočičky mi nevadí, pokud nejsou svině. Já věřím, že bych měla štěstí na klidnou pohodářku, co ráda spí, žere, a mazlí se - prostě takové mé kočičí já *smich* A co se týče těch záchůdků, tak mě starání se o hajzly baví *slunce*
hroznetajne: Tak to já věděla, že nikdy žádného mít nebudu. Mamka má panickou hrůzu ze zvířat. Teď máme 4 roky králíčka a ten nám stačí :-), i ten je pro ni dost :D.
V tom testu mi vyšel jezevčík *sok*!
zlomenymec: Jezevčík *smich* Promiň, ale přijde mi to z nějakýho důvodu hrozně vtipný *haha*
hroznetajne: Náááhodou, jsou to frajeři, docela by se mi líbil :D. Takový menší, mazlivý, roztomilý, skladný, sebekrmící a sebevenčící, prostě takový samostatný *frajer*!
zlomenymec: My kdysi jednoho měli a byl to hroznej parchant, co mohl, to zničil, rozkousal, převrhl, maminka by ti mohla vyprávět *smich*
lvice: Máma se psů bojí. Na to už jsem nějak zapomněla. Vůbec nechápala, že se k tomu vlčákovi tak mám. Vlčáci jsou pro ni ze všech psů nejhorší.
tlapka: Cha, tak pudl vyšel mně. A ještě pár loveckých plemen a španělé, asi jsem se někde omylem překlikla. :D
Odchovalas toho teda hodně. Já měla jen párkrát a ne moc úspěšně rybičky, jednoho králíka. Po pejskovi jsem toužit pořádně nestihla, děda pořídil retrívra, když mi bylo 5. A za tři roky přišel další pejsek, už menší.
Teď máme jednoho, retrívra II. Oba původní už nežijí a zatímco u jednoho jsem se s tím srovnala tak nějak normálně, u druhého je to ještě teď bolavé a těžké, pořád na mě jednou za čas přijdou stavy, kdy to i po třičtvrtě roce obrečím, jako by to bylo první týden. Některé představy se z hlavy dostat nedají.
Širina musela být moc ráda, že ses jí tak věnovala. :)
sargo: Tak podle testu mi vyšla samá plemena, co se mi nelíbí. V pořádku, již jsem pochopila, že můj ideální pes by byl na baterky a hlavně s vypínačem :-D
chaostheory®pismenkuje.cz: Ach jo, je to tak no *plac* ja chtela cely zivot andulku, tak jsem si ji konecne poridila kdyz jsem se prestehovala do Prahy. Bydlela u me asi rok a pul, pak jsem ji dala k rodicum, kdyz jsem jela na dovolenou, a od te doby je u nich (uz asi dva tri roky). Proste vidim, ze ji je u nich lip (v 90% casu je nekdo doma, ma vesne pustenou tv a na litani cely barak) a navic nasim doslova zachranila pred rokem manzelstvi :) takze to tak asi ma byt. Ale stve me to, a i kdyz bych nejake zviratko hrozne rada mela (andulku, nejakeho vetsiho ptacka, kralicka...), tak uz si nikdy zadne neporidim. Pokud teda nebudu treba zena v domacnosti co nikam nejezdi a je 365 dni v roce doma :D
lvice: Naši mají taky anduli. Už druhý exotický pták, co jim přistál na balkóně. Jsem si divila, že si ji chtěli nechat, když nikdy o žádné zvíře nestáli.
Taky bych chtěla papouška, ale ten fakt potřebuje společnost. A ráno řve *ee* Což je v malém bytě dost blbé, nemluvě o tom, že by se v mém mikro bejváku moc neproletěla.
No uvidíme, jak to s námi dopadne :)