Už to jsou tři týdny, co jsem se vrátila z Arábie a nemám ještě vybaleno. Jako skoro jo, ale kufr se tu furt válí, protože v něm pořád ještě něco málo je. Jsem zabržděná a nedokážu se z toho polospánku dostat.

Jela jsem pro něj na výdejní místo přes celou Prahu, takže jsem malinko hotová. Každopádně je to fešák a stál do pěti tisíc, jak jsem chtěla. Konkrétně 4980,-.

Už je vybráno, objednáno a připraveno k vyzvednutí. Zítra ho snad už budu mít doma. Říkám snad, protože se mi nechodí zrovna lehko. Ve čtvrtek jsem byla na Sněžce, ušla jsem 15 kiláků a nohy mě bolí jako blázen.

Potřebuju, chci, musím. Vstoupit do virtuálního světa. Oběma nohama.

Nestačí se tady patlat s blogem a realizovat se na Facebooku občasnou nedbale sexy fotkou a inteligentním humorem.

To mě baví tyhlety články v bodech :-)

Jelikož trávím hodně času na Interpals.net a jelikož mě milují zejména (jenom?) Arabové a muslimové, dostal se ke mně jeden egyptský film. A tenhle film, přátelé, by se měl promítat na všech základních školách po celém světě v rámci nového předmětu zvaného Tolerance.

V návaznosti na článek Co jsem dělala v USA, co nedělám v ČR jsem napsala další příspěvek ve stejném duchu, leč obráceně. Mám to tu ráda a veskrze je mi dobře. A tím, že jsem byla venku, tak to tu mám ještě radši. Takže se připoutejte, bude to jízda. Což mi připomíná... No udělám z toho poslední bod.

Je pěkně hnusně, kdo si nevšim. A jelikož je hnusně, nemusíme se cítit provinile, že trávíme víkend v posteli s kompem a knihou, a klíďo píďo si napíšeme článek o tom, jak jsme se měli minulý víkend, když bylo hezky. No já napíšu a vy přečtete.

Dnes jsem se probudila s myšlenkou, že by bylo fajn ohlédnout se zpět. Se Spojenými státy jsme se obšťastňovaly od roku 2006 do roku 2010. Přijde mi, že jsem rozdíly mezi Evropou a Amerikou moc neprožívala, takže ani tady na blogu moc zaznamenané nejsou. No ale podívejme se, co mě napadlo, když jsem na zemi svobody zavzpomínala teď - tři a půl roku po návratu na rodnou hroudu.

Jsem si myslela, jak to nepůjde. Myslela jsem si, jak to bude těžký, že vymyslím tak maximálně sedm pozitivních věcí. Jenomže mně se to v tý hlavě začalo hned rodit. Jako kdyby mi někdo pohnojil mozek. Muselo to ven a tak jsem to včera před spaním vysypala do bločku a tady to je v pořadí, jak mě to napadalo.

Důležité ovšem bylo odprostit se od záškodnických negativních dovětků typu: Umím anglicky, jen škoda, že umím jen jednu řeč. Nebo: Jsem oblíbená, ale stejně si nedokážu najít přítele.