Zase se mi celej den nechce nic dělat. Už pozejtří ale s tímhletím, i s vyspáváním (10 až 12 hodin), budu muset skončit.

My heart shuttered into pieces - napsala bych anglicky.

To bych byla hovno blogerka, kdybych ho nezachytila!

Tak v první řadě jsem si byla udělat nehty. Jsem teď závislá na biogelu. Nesnáším, když se mi ulomí nehet. Na pravé ruce se mi to děje permanentně. Co z toho, že ostatní nehty jsou krásně dlouhé, když mi to jeden nebo dva tupci vždycky kazí?

Vlastní sen mě dojal k slzám. No fakt. Probudila jsem se a měla jsem na krajíčku. To jsem nevěděla, že něco takovýho existuje. Ale proč ne, když se člověk může probudit celej roztřesenej strachy... nebo třeba orgazmem? :-)

Jak dlouho už to je? Dva nebo tři tejdny? Nesnáším, když něco píšu takhle zpětně. Ale já se z toho vzpamatovávám ještě teď. Měla jsem z toho úplně překroucenej mozek.

Včera jsem po dvou měsících byla zas na pracáku. Objednaná jsem byla na 8:50 a jelikož mě minule úřednice varovala, že to čekání bývá na čtyři hodiny, tak jsem tam dorazila v 7:50. Na úřadě ještě nikdo neúřadoval, ale na chodníku už stálo dobrých dvacet lidí. Koukám tam na tu ceduli - "Úřad práce". Spíš Úřad nezaměstnanosti, ne?

Koukala jsem na dvojce na dokument o vlivu mobilů a počítačů na dnešního člověka. Už delší dobu vím, že jsem závislák. Sice ještě nemám smartphone (ale moc bych ho chtěla a internet v něm!), ale za to mám dva blbé phony, takže se to možná vyrovná.

Tak už je to měsíc, co jsem rozvedená. A když se mě někdo zeptá, jaký to je, bejt rozvedená, tak nevim, co na to říct. Někdy Exíka bráním, že on byl vlastně skvělej, chytrej, slušnej, měl dobrou práci, ale prostě jsme tam ani jeden nebyli šťastný... Pak zas říkám, že je to debil, že jsem ho vůbec nezajímala, a že jsem ráda, že jsem pryč. Když přišel ten rozvodovej papír, tak se mě máma ptala, jestli jsem ráda a nebo jestli jsem smutná. Jenomže já nevim, jak se cejtim. Hlavně se o tom s ní nechci bavit, že jo?

Měla bych jít spát, ale nedá mi to a dovolím si jeden úplně spontánní příspěvek.