Je zajimave, ze opravdu mam tu policku jen jednu. Treba v byte v Praze jsme meli takove ty rohove policky ve vane a tam jsme meli veci, co se mohly pysnit svou vlastni historii. Jo, ty by mohly vypravet :) Do USA jsem si privezla poklady, ktere mam od trinacti let.

Pres Dikuvzdani jsme si udelali dvoudenni vylet. Patecni cilovou destinaci byl Solvang. Toto danske mestecko lezi 180 kilometru severne od Los Angeles. Cesta nam netrvala prilis dlouho, protoze prekvapive nebyla zadna zacpa. Ve meste je spousta parkovist, ktera jsou zadarmo a na kazdem jsou i zachody. Ale mesto nabizelo vic nez jen parkovani a moceni.

Lufinka vecne hleda, co by kde snedla a vetsinou se ji na koberci podari najit nejake ty drobky. Tentokrat ale mela uplny hody.

Je to neuveritelne, ale az ted se dostavam k tomu, abych vam napsala o poslednim dni naseho cervencoveho vyletu. Bych se k tomu klidne dostala driv, ale dokopat se, to je to, v cem je zakopany pes. Ted je pul paty rano a je se teda kopu. A taky mam hlad a rikam mu malej :-)

Kocourek mi tu od te doby, co jsem si ho privezla, kejchal. Furt jsem doufala, ze to prejde, ale kdyz uz to trvalo tyden, rozhodla jsem se ho vzit do utulku, at se na nej podivaj. Pan "kocicak” zase spustil tu svoji: ze kdyz se mu to do tri dnu nezlepsi, ze ho budou muset utratit. A ze mesto nema penize, tak muze kocourovi pomoct jen jednou.

Tak nam pani ucitelka (a zaroven skutecna veterinarka) ukazala pocitacovou hru. Jmenuje se to ZooVet, takze se to odehrava v zoo a vy, jako zverolekar, mate za ukol osetrovat zvirata. My se jeste osetrovat neucime, ale pripady ve hre pouzivame k tomu, abychom si procvicili psani lekarskych zaznamu. Jsme v Americe a tak nas hned od zacatku varuji pred zalobami.

Jak jsem se v lete prihlasila na pestounskou "pozici” pro kotata, tak jsem ale jeste zadne z toho utulku nedostala. Porad mi chodi maily s fotkama kotatek a kdyz zavolam, tak se dovim, ze si musim vzit tri nebo pet, nebo mi to nikdo nezveda, a nebo mi reknou at prijedu hned a ja jsem treba ve skole. Po nejakych ctyrech mesicich jsem se dockala. Mam ho – zlobive kote z ulice.

Aneb skolni kravicky Pepinda 1 a Pepinda 2. Fotila jsem hlavne Pepindu 2, protoze ta je hezci.

Automobilovej clanek, kterej zacina u veterinare...

Lufinka potrebovala mani pedi a tak jsme v patek rano jely. Jak ted mam ten ridicak, tak muzeme jet kdykoli – nejen o vikendu s manzelem. Nechaly nas cekat primo v ordinaci, coz nam vyhovovalo, trebaze jsme tam musely drepet dvacet minut. Lepsi takhle v klidu v soukromi, nez v cekarne s ustekanymi psy a oprsklymi detmi, co nam do nasi prepravky strkaji prstiky.