Zazvonil zvonec a semestru je konec. To nam to pekne uteklo. Tenhle tejden je zkouskovy, ale ja byla hotova uz v utery. A reknu vam... brnkacka to byla. Absolutne zadnej stres, kterej my, co jsme museli projit ceskejma skolama, zname moooc dobre. Tak za prvy tu nejsou zadny ustni zkousky. Takze i kdyz vite naprosty ho..., tak se neztrapnite rovnou. A za druhy otazky v pisemkach jsou na a, b, c, d.

Dalsi krasna knizecka o zviratku. O knihach se mi pise tezko, kdyz bych vlastne nemela vyzradit, o cem to bylo – jen naznacit. A taky uz si prd pamatuju. Vyslo to ale letos, takze u vas to asi jeste prelozene nebude. A az to budou prodavat v cestine, tak si na tenhle clanek treba uz ani nevzpomenete.

Je zajimave, ze opravdu mam tu policku jen jednu. Treba v byte v Praze jsme meli takove ty rohove policky ve vane a tam jsme meli veci, co se mohly pysnit svou vlastni historii. Jo, ty by mohly vypravet :) Do USA jsem si privezla poklady, ktere mam od trinacti let.

Pres Dikuvzdani jsme si udelali dvoudenni vylet. Patecni cilovou destinaci byl Solvang. Toto danske mestecko lezi 180 kilometru severne od Los Angeles. Cesta nam netrvala prilis dlouho, protoze prekvapive nebyla zadna zacpa. Ve meste je spousta parkovist, ktera jsou zadarmo a na kazdem jsou i zachody. Ale mesto nabizelo vic nez jen parkovani a moceni.

Lufinka vecne hleda, co by kde snedla a vetsinou se ji na koberci podari najit nejake ty drobky. Tentokrat ale mela uplny hody.

Je to neuveritelne, ale az ted se dostavam k tomu, abych vam napsala o poslednim dni naseho cervencoveho vyletu. Bych se k tomu klidne dostala driv, ale dokopat se, to je to, v cem je zakopany pes. Ted je pul paty rano a je se teda kopu. A taky mam hlad a rikam mu malej :-)

Kocourek mi tu od te doby, co jsem si ho privezla, kejchal. Furt jsem doufala, ze to prejde, ale kdyz uz to trvalo tyden, rozhodla jsem se ho vzit do utulku, at se na nej podivaj. Pan "kocicak” zase spustil tu svoji: ze kdyz se mu to do tri dnu nezlepsi, ze ho budou muset utratit. A ze mesto nema penize, tak muze kocourovi pomoct jen jednou.

Tak nam pani ucitelka (a zaroven skutecna veterinarka) ukazala pocitacovou hru. Jmenuje se to ZooVet, takze se to odehrava v zoo a vy, jako zverolekar, mate za ukol osetrovat zvirata. My se jeste osetrovat neucime, ale pripady ve hre pouzivame k tomu, abychom si procvicili psani lekarskych zaznamu. Jsme v Americe a tak nas hned od zacatku varuji pred zalobami.