Nase spravcova neni nevychovana krava, ktera lidem pousti do bytu cizi individua, zatimco vy spite. Ona je fajn. Od ty doby, co jsme pokecaly v pradelne, vim, ze je fajn. Tenkrat se mi i predstavila, ale jmeno si bohuzel nepamatuju. Ted, po tom, co tu bydlime uz rok, se ji na jmeno uz zeptat nemuzu. Aspon vim, ze jeji pejsek se jmenuje Zoe.

No my vlastne jezdime behat. Minuly tyden jsme se dohodli, ze zacnem behat. A tak se stalo. Ustanovili jsme to na trikrat tydne - muj navrh na jednou tydne byl zamitnut. Byli jsme v pondeli, ve stredu a jeste pujdem v sobotu.

Od patku mi to v te me agenture, pres kterou mam ty televizni dzoby, nikdo nezveda. V pondeli se prestehovali z nasi prdele do prdele hollywoodske a tak jsem jela do Hollywoodu. Rekla jsem si, ze tam teda zajdu osobne, at vim, co se deje.

Zase jdu do toho. Zase neco pridavam do te vasi miniserie retezaku. Myslela jsem, ze jsem na vysi. Ze ty retezaky pujdou mimo me. Koukala jsem na ty vase blogy a nic se ve mne nehnulo. Az u Contritus, kdyz se me oci dostaly k Alainovi Delonovi, vzpomnela jsem si, ze i ja mam jednoho takoveho idola.

Je rano a ja porad spim. Spim si ve sve loznici a ve sve posteli. Probudi me ramus. Asi zas soused, pomyslim si. Kdyz uz jsem trochu vic vzhuru a me smysly bystri, prijde mi, jako by ty rany a hlasita mluva sli z naseho bytu.

Mam takovou nemoc: Co muzes udelat dnes, klidne odloz na zitrek, a co neudelas ani na popopo...zitri (tady si davam dost rezervu), na to se vyprdni. Delam to i se psanim. Porad v hlave nosim, o cem bych chtela napsat, ale jak temata pribyvaji, clovek si pamatuje min a min, a uz o tom ani pak nema cenu psat. Pritom me psani bavi, jen mam problem se k tomu dokopat.

Nevim, co je to ve vzduchu s temi jazyky. Jamesice psala, ze se rozhodla chodit na rustinu. Tak ja vam taky musim slavnostne oznamit, ze teda i ja, sobotou pocinaje, zkousim si do hlavy narvat novy jazyk. Jazyky me bavi. Nesmite tomu ale rozumet tak, ze jsem v nich dobra. Ja jsem absolutni antistudent. Ve skole jsem se nic nenaucila. Naucim se veci jedine tak, ze je opravdu delam. Takze kdybych tak na rok mohla vypadnout do dane zeme, moje soucasna slovni zasoba "Ahoj, jak se jmenujes? Ja jsem Lvice. Tesi me. Me taky.” by se rozrostla tak rychle jako hispanska rodina.

Nevim, proc se takhle opicim. Dalo mi dost prace ke kazdemu pismenu vypotit neco takoveho, abyste nepoznali, ze na tom inteligencne nejsem zrovna nejlip. Nu coz, tady je moja ejbisida.

A – alkohol – je metla lidstva :-)

Ctyrdenni vylet je za nami. Vydaril se, ale ze zacatku to moc nevypadalo. Leteli jsme rano z mezinarodniho letiste a plan byl takovy, ze zaparkujeme na letisti mistnim a odtamtud pojedeme specialnim autobusem na nase letiste. Byli jsme tam rano v sest a tripatrova parkovaci budova byla plna. Takze co ted?