Jako teď nevim... jak se cejtit. Byla by to bomba, pracovat pro Google. Jídlo zdarma, chrnící kukaně, auto k volnému používání, fitko, masáže, doktor. Já tam tak chci. No mám z toho depku. Ale co? Mám v práci zdarma různé druhy káv, horkou čokoládu a vodu. Hej!

že o mně složili písničku... :-)

Miluju všeljaký blbinky, jejímž tvůrcům se smysl pro humor prostě nemůže upřít. Jsem pro každou srandu a tak mě nadchlo, když jsem se dočetla o takzvaném svatebním automatu. Nebo oddávajícím automatu, před kterým - a před bohem - se můžete nechat oddat. Je to sice rychlovka, ale romantická...

Zase se mi celej den nechce nic dělat. Už pozejtří ale s tímhletím, i s vyspáváním (10 až 12 hodin), budu muset skončit.

My heart shuttered into pieces - napsala bych anglicky.

Tak v první řadě jsem si byla udělat nehty. Jsem teď závislá na biogelu. Nesnáším, když se mi ulomí nehet. Na pravé ruce se mi to děje permanentně. Co z toho, že ostatní nehty jsou krásně dlouhé, když mi to jeden nebo dva tupci vždycky kazí?

Vlastní sen mě dojal k slzám. No fakt. Probudila jsem se a měla jsem na krajíčku. To jsem nevěděla, že něco takovýho existuje. Ale proč ne, když se člověk může probudit celej roztřesenej strachy... nebo třeba orgazmem? :-)

Jak dlouho už to je? Dva nebo tři tejdny? Nesnáším, když něco píšu takhle zpětně. Ale já se z toho vzpamatovávám ještě teď. Měla jsem z toho úplně překroucenej mozek.

Včera jsem po dvou měsících byla zas na pracáku. Objednaná jsem byla na 8:50 a jelikož mě minule úřednice varovala, že to čekání bývá na čtyři hodiny, tak jsem tam dorazila v 7:50. Na úřadě ještě nikdo neúřadoval, ale na chodníku už stálo dobrých dvacet lidí. Koukám tam na tu ceduli - "Úřad práce". Spíš Úřad nezaměstnanosti, ne?