Je pul treti a ja nemuzu spat. Aspon, ze Lufa z toho ma radost. Sijou s ni vsichni certi a samou radosti mi tu meta kozelce. Temer nikdy sem nepisu veci vaznejsiho razu, ale ted to sem prdnu.

Asi pred tydnem jsme se jeli podivat uz na paty dum. 3+1 (plus extra mistnost ve sklepe - ta vsak nema ani okno, ani klimosku; ale kdyby se tam nak ta klimoska dala udelat, tak by tam manzel mohl mit dilnu) s garazi, terasou a balkonem. Tehletech mensi dvouloznicovych domu moc neni a asi o ne ani neni moc zajem, protoze dve loznice jsou pro rodinu malo, kdyz tady jeste kazdej potrebuje pokoj pro hosty a pracovnu. Takze sance byla a vypada to to dobre.

Zavolejte - dam vam slevu ;)

Dneska se neco tocilo a ja tam mela byt co by clenka publika. Trvat to melo osm az deset hodin, takze bych vydelala balik ;-) Meli jsme tam byt v osum, ale z nedostatku mista k parkovani uz v sedm. Ja tam byla uz v 6:45. A prvne jsem jela po dalnici! O vikendu jsem sice na dalnici vjela omylem a hnedka vyjela, takze to se nepocita.

Behem tech ctyr dnu, co jsem byla v San Diegu, mi chcipla povijnice. Byla krasna, ale ted uz je holt na pravde bozi. Povijnici jsem oplakala a nahradila opravdovym botanickym unikatem. Jedna se o cokoladovnik (cerna sapota), jehoz ovoce chutna jako cokoladovy puding.

V nedeli jsme se jeli podivat na tri domy. Podle kriterii, co jsem si zadala na webovych strankach, mi na mail chodi nabidky domu. Musim hlavne koukat, jestli to neni v naky mexikarne, a pak taky jestli to neni u letiste nebo blizko zeleznice, takze to vubec neni lehky. Nasla jsem teda tri, i kdyz ten posledni jsem nemohla najit na mape. Kazdy z tech domu mel jen po jedne fotce. Vzdycky z venku. Orientovala jsem se teda podle adresy a ceny.

Z pondeli na utery jsem spala dvanact hodin. Moc se mi nechtelo, ale v osm jsem vstala. Ve dvanact zacina cisteni ulic, tak jsem do ty doby stejne musela vypadnout. Po snidani a cumeni do pocitace jsem vyrazila. Bylo deset. Jela jsem nejdriv natankovat. U pumpy jsem si umyla predni a zadni okno. Hovna sla ztezka a jedno tam z casti zustalo. Jela jsem se objednat na melir do ucnovskeho strediska Paula Mitchella. Ve ctvrtek v 13:30. Snad chytnu nakou sikovnou ucnici.

Tak mi tu kreditku zamitli! Hura! A pritom jsem pro zadost pouzila manzeluv prijem. Zvlastni. No a co dal? Uz se v tom svym financnim bludisti ztracim i ja. Dal se stalo to, ze jsem musela jit do verejne pradelny. Nam tady totiz porad vymenujou ty trubky. Nejenom, ze  nam vecne vypinaj vodu, zejmena tu horkou, coz omezuje hlavne me, kdyz jsem porad doma...

Pak jsem si to vsechno zas chtela dat zpatky do kabelky a ty karty se mi nak pomichaly. V klidku jsem si tedy utracela za svoje penize, ktere tam prakticky nebyly, v domneni, ze utracim z penez manzelovych. Kdyz penize na mem ucte dosly, za kazdou  transakci jsem zaplatila pokutu ve vysi triatriceti dolaru. "You do the math”, jak se tady rika.

Nebo nicej cloveka. Nevim, jak tenhle clanek nazvat. Ale spravne jste pochopili, ze to bude o penezich. A taky o tom, jak jsem blba. Takze dve lakava temata jednou ranou.