Uvarila jsem velky prd. Domu jsem se dobelhala az v sedm. Pro veceri jsem sla do italskeho fast foodu. Stejne jsem skoro nic nemohla rozzvejkat.

U zubaka jsem totiz stravila hodinu a pul. Hned na zacatku mi byla polozena otazka: "Tak pred kolika lety jste byla u zubare naposled?”. Byla jsem v zari. Neco takoveho tu jeste neslyseli. K zubari se tu chodi teprve az se vam huba rozpada. Je to drahy no...

Cesta do prace mi trva cca hodinu a patnact minut. Ono to asi nebude jen tim mizernym autobusovym spojenim. Asi to mam fakt daleko.

Na zastavku jdu pul kilometru pesky. Tech osm minut me nezabije.

No nic, tak me to v praci zas nuti ke psani. Uz ani na net se skoro neodvazim. Presadili me z meho tmaveho rozku do rozku, kde mi kazdej vidi az do krku. To abych sedela se svym tymem.

Jak to tak v praci ruzne posloucham, s penezma tu neni spokojenej nikdo. No asi mi nepridaj. Je to muj prvni dzob v USA, tak mam bejt vdecna, drzet hubu a krok. Na druhe strane

Jsem dneska prala, protoze o vikendu je tam lidu jak na Vaclavaku, a stalo se, ze jsem si vzpomnela na sve drahe kolegy z pise.cz. Toz takto vypada pradelna v nasem dome - dve pracky a dve susicky.

Patek...

Zaplatpambu je patek. A zaplatpambu je kazdy tyden.

Dneska mam ten svatek. Amici svatky neslavi, takze i kdybych se jmenovala Jennifer, zadnej name-day tady mit nebudu. Nu coz?

Svycarska uroda spaget

Svycarsti zemedelci se diky mirne zimne a absenci hroziveho skudce brouka nosatce tesili mimoradne urode spaget

Zastesklo se mi po ceskem jidle, ktere jsem nikdy nejak zvlast v lasce nemela (kuprikladu takove houskove knedliky mi stale nechybi). Usedla jsem k pocitaci, otevrela Google a zacala hledat recepty. Ne recepty ledajake. Recepty na ceske pokrmy, ale pro americkou kuchyni. A svete div se, nasla jsem toho hafo.