Takze nez se dostanu k tomu prospechu, rada bych tu nejprve venovala par radek skolnimu praseti Oliverovi.  Oliver ma totiz dneska svatek. Jsme to tak nak oslavili vcera, aniz bychom o tom vedeli. Ve stredu jsme nasli spolecnou rec a zatimco alpaka se druzit nechce, Oliver je statecny a nedrzi se stranou. Alpaka se jmenuje Wade a rano dostava seno. V rohu ma takovej drzak a tam si to basti o sto sest. Ve stredu pozoroval srumec kolem psu v protejsim chleve. Ve ctvrtek ho zaujaly sousedky ovce.

Sice mam tenhle semester jen ctyri predmety, ale presto uz proste nemuzu psat tolik, jako predtim. Kazde pondeli mame pisemku z lekarske terminologie a to mi trva vzdycky tri dny, naucit se tu jednu kapitolu. To vite – nejsem z nejbystrejsich :-) Taky jsem se prihlasila do utulku jako dobrovolnice. Prihlasku jsem podala uz v cervenci, ale teprve ted v zari jsem byla pozvana na orientacni schuzku.

Prvni den ve skole probehl v pohode, tak jsem se rozhodla to nevzdat a jit tam znovu a znovu; uz je streda a ja vam dluzim clanek. Prvni den byl nejdelsi a jako prvni predmet jsem mela anglictinu pro tupce. Ucitel mluvil pomalu a zretelne, byl hubeny, bezbarvy a mel dlouhe vlasky. Proste mi nejak pripominal lucniho konika. Dneska jsme meli anglictinu podruhe a ucitelovy vlasky se uz tak neleskli. Na prvni hodine jsme meli napsat esej na tema, s kym bychom se chteli setkat, kdyby to mohl byt kdokoli.

Tak uz mam po psim kadernictvi. Vcera to skoncilo. Celkem vzato to byl zabavnej kurz (az na to nedelni vstavani a na to, ze jsem byla ve dvojici s tou retardovanou). Posledne a vcera se ta zaostala nedostavila, tak jsem byla ve dvojici s Jessicou. Jessica teda mentalne zaostala neni, ale taky to melo svy mouchy.

Sestavuju si rozvrh na zimni semester. Jo, kdyby to bylo jako v Cesku, kde mi kydli rozvrh na nastenku a bylo (teda aspon to tak bylo na vyssi). Tady ty hodiny mas a na ne budes chodit. Jenomze tady mi davaji desnou volnost. Musim si sestavit rozvrh uplne sama samotinka. Mam seznam predmetu, ktere musim absolvovat (a dostat z nich vetsinou aspon trojku), abych ziskala onen titul veterinarni sestry.

Jelikoz jsem minule mela ty dva "mizerne” psy, se kterymi neslo nic moc delat, Ashlie nam udelila vysadni pravo a sly jsme si vybrat psa jako prvni. Nechtela jsem zadnyho malyho nervniho ratlika, ani nakou starou prerostlou dogu, kterou si pletou s konem.

Mam z toho nedelniho cvicka blbej pocit. Prosla jsem si frustraci, celkovou depresi, ale ted uz jsem na tom o poznani lip. Prave jsem dopsala zpravu, kde jsem se snazila nebyt negativni a napsala jsem tam, ze i tak jsem se necemu priucila. Prestoze jeden pes byl na umreni a druhy nemel chlupy. Taky jsem si neodpustila otazku, kolikze psu, v procentech, je ve skutecnosti schopno vydrzet to dvou az trihodinove opecovavani.

Ono se to pry musi delat. Pri kazde navsteve salonu. Chudaci pejsci. Podle me ti Amici tu peci o psy prehanej. Nevim no. Ja nikdy psa nemela, takze z vlastni zkusenosti nevim, co vsechno se s nima dela a jaky mivaj problemy.

A ted uz bych taky mohla prejit k te vyuce, ze? Ashlie nam vzdycky rozda na pocitaci napsane, co se tu hodinu bude probirat, coz maximalne ocenuji. Nerada si delam poznamky, protoze se to neda stihat a taky samozrejme neznam spoustu slov, co se psu tyce. Ale ucim se. Treba uz umim "cumak, chomac, cucek” :-)

Ti z vas, co pozorne sleduji muj blog, vedi, cim ted ziju. Na vedomost vsem davam, ze na kurz na psi kadernici opravdu chodim, trebaze to tak po prvni propasnute hodine nevypadalo. Pristi semestr budeme mit psi kadernictvi pro pokrocile!