Mam takovou nemoc: Co muzes udelat dnes, klidne odloz na zitrek, a co neudelas ani na popopo...zitri (tady si davam dost rezervu), na to se vyprdni. Delam to i se psanim. Porad v hlave nosim, o cem bych chtela napsat, ale jak temata pribyvaji, clovek si pamatuje min a min, a uz o tom ani pak nema cenu psat. Pritom me psani bavi, jen mam problem se k tomu dokopat.

Nevim, co je to ve vzduchu s temi jazyky. Jamesice psala, ze se rozhodla chodit na rustinu. Tak ja vam taky musim slavnostne oznamit, ze teda i ja, sobotou pocinaje, zkousim si do hlavy narvat novy jazyk. Jazyky me bavi. Nesmite tomu ale rozumet tak, ze jsem v nich dobra. Ja jsem absolutni antistudent. Ve skole jsem se nic nenaucila. Naucim se veci jedine tak, ze je opravdu delam. Takze kdybych tak na rok mohla vypadnout do dane zeme, moje soucasna slovni zasoba "Ahoj, jak se jmenujes? Ja jsem Lvice. Tesi me. Me taky.” by se rozrostla tak rychle jako hispanska rodina.

Nevim, proc se takhle opicim. Dalo mi dost prace ke kazdemu pismenu vypotit neco takoveho, abyste nepoznali, ze na tom inteligencne nejsem zrovna nejlip. Nu coz, tady je moja ejbisida.

A – alkohol – je metla lidstva :-)

Ctyrdenni vylet je za nami. Vydaril se, ale ze zacatku to moc nevypadalo. Leteli jsme rano z mezinarodniho letiste a plan byl takovy, ze zaparkujeme na letisti mistnim a odtamtud pojedeme specialnim autobusem na nase letiste. Byli jsme tam rano v sest a tripatrova parkovaci budova byla plna. Takze co ted?

Nedělní odpoledne stane se pro mnohé chvílí nudy, někdo to pomyšlení nesnese a tak jde...V nedeli jsme byli na ture v Solstice Canyonu v Malibu. Jeli jsme po Pacific Coast Highway, coz je dalnice lemujici pobrezi, takze se tam clovek muze krasne kochat pohledem na ocean a plaz.

Cely den to nosim v hlave, abych vam to sem, az prijdu domu, mohla hodit. Jenomze... ja dolezla dom, koukla na mejl, svalila se na gauc a usnula. Pote jsem musela umyt nadobi a uvarit veceri, a potom jsme koukali na super turecky film o Alim – poslednim Osmanovi :-)

Moc dobry. Kdyz si ty palacinky udelate predem, tak je s tim o hodne min prace. Navic jsem pridala petrzelku a neobalovala jsem v kornflejkach, ale normalne ve strouhance. Palacinky nechtely drzet zatocene, ale ja jsem je jakz takz donutila.

Vlastne od ty doby, co jsme se prestehovali. Protoze na miste predchoziho bydliste jsme meli knihovnu prakticky za rohem. Musim se priznat, ze jsem ji navstevovala hlavne v dobach, kdy jsme meli ucpany odpad.

Snad hodinu jsme stali na primym slunci. Ja se pekla. Na hlave jsem mela knihu, co by ochranu pred upalem. Tenhle tyden tu mame krasnych 27 stupnu. Nemusim snad rikat, ze jsem ze skrine opet vytahla sandale, a opalovaci krem stoji v pozoru na policce v koupelne. Jedinej mesic, kdy jsem si vydechla ( a kdy se mi rano kourilo z huby) byl prosinec.