Říkala jsem si, že povídání o saunování přidám k článku o sportování. Ale co vám mám o tom sportování psát? Je to voser, ale občas se k něčemu donutím no. Furt jsem čekala, až budu mít dole 10 kilo, že pak napíšu oslavnej článek. Schodila jsem 8 a lepší už to asi nebude.

Svatba. Krásný to den pro nevěstu a ženicha. Vstupují do manželství. Otec předává dceru. Stříhají se občanky. Žena si bere mužovo jméno (k tomu mám jisté výhrady, ale o tom potom). A je to krásný den i pro nás ostatní, co tímto zdarma získáváme celodenní přísun jídla, pití a zábavy.

Jelikož je jaro a ve vzduchu je cítit léto a léto znamená dovolenou, sbalme si pomyslné kufry a pojďme se zasnít po cestovatelsku. Mám děsnou chuť posedět na všech zahrádkách světa, dát si kafe a čumět. Čumět na lidi, stromy a cokoli, co by bylo v mém zorném poli.

Au au. Tohle není žádnej blbej clickbait, ani žádný trapný pokus o humorné žvásty na téma masírování mečících čtyřnohých koz. Jedná se o zcela seriózní příběh ze života. Z mého života a o mých kozách.

Mám takový malý problém. Na introverta jsem moc akční a na extroverta moc asociální. A nesnesu debily, ale to sem teď nepatří. Ráda někam jedu, ráda se zleju, ale kdy já chci a ne když mi to naordinuje někdo jiný. Teambuilding však přes svá negativa nabízí i nesporné výhody. Je to místo práce a je to zadarmo. Takže jsem jela.

Jsou to bojové podmínky v těch obchodech. Skoro všechno kupuju online. Což je teda taky lehce frustrující, ale vyhnete se kabinkám. Protože kabinky... Kabinky jsou peklo na Zemi. Že jo, holky?

Tohle mám z dob, kdy jsem si dopisovala s posledním zájemcem o mé, ehm, srdce. Psali jsme si maily. MAILY! Chápete to? Já vůbec nedávala, že nemá Whatsapp. Jinak se mi zdál chytrý a prudce inteligentní. A byl vysoký <3 On mi totiž tenkrát posílal seznamkový bizár. Mně to samozřejmě přišlo vtipné a bavilo mě to.

Kamarádka je těhotná a koncem dubna se vdává, takže přišla s nápadem, že by si mohla naše čtyřka zajet někam na víkend. Taková jako rozlučka se svobodou, ale bez striptéra.