Asi je to sen mnoha lidi, ze jo? A myslim si, ze hlavne Cesi maji k zoo mnohem vrelejsi vztah nez lide v jinych zemich. Do zoo chodime nejdriv jako mali s rodici, potom se skolou, pak na rande (to se chodi hodne – pokazde s novym partnerem), potom se svymi vlastnimi potomky a potom na prochazku uz jako duchodci. Tak nejak tam proste chodime furt. Vic nez na Karluv most.

Vydrzelo mi to docela kratce. Porad je mi smutno, obcas ukapne slza ci dve, ale jinak normalne funguju. Se vam to asi zdalo moc hr, ze se chci hned rozvadet. Ale ja mam uz na leden koupenou letenku, takze kdyz tam za chvili poletim, tak tam taky uz zustanu. To uz je proste rozhodnuty. Ja se totiz do ty Prahy tesim! I kdyz je prej Praha hrozná a třetina lidí by se nejradeji odstěhovala. Coz je dobre, aspon bude v Praze lip - a vic mista.

Minulou nedeli jsem naposled ucila cestinu. Kamaradka, za kterou jsem to docasne vzala, se vzpamatovala z porodu, a hlasi se zpet do prace.

Na jednom webu mi mel vyjit clanek na tema kulturni sok, ale nevysel. No jesteze mam ten blog :-) Mozna se pokusim o pokracovani. Uvidim, na co si jeste vzpomenu.

Hned prvni tyden v Turecku se z nas na ctyri dny stali ostrovane. Jeli jsme na turecky ostrov Bozca, ktery je vsak lepe znam pod reckym jmenem Tenedos. Je to malinky ostruvek v Egejskem mori, ktery ma pouhych 2 500 obyvatel. Zije rybolovem a v lete predevsim turizmem. Zajimave je, ze tam nemaji zadne vesnice, jen jedno mesto Bozcaada (ada znamena ostrov).

Manzel vcera mluvil o tom, jak si koupi novy auto, ktery si priveze do Turecka. A ze to musi bejt takovy auto, ktery se prodava i v Turecku, aby tam na nej meli nahradni dily. Takze asi Volkswagen. To mi teda uz prislo trochu moc.

Ted trosku odbocim od clanku o Turecku... No vlastne tohle bude taky o Turecku. Manzel se chce vratit domu do Turecka. A co z toho pro me krome place plyne? Ze jsem v prdeli. Sice jsem casto pronasela, ze bych z ty Ameriky hrozne rada vypadla, kdybych mohla. A tim "kdybych mohla” jsem samozrejme myslela, kdybych ho nemilovala.