Dneska jsem šla z práce jinou cestou než obvykle. Měla jsem totiž namířeno do drogerie. A co čert nechtěl, do cesty se mi postavil antikvariát.

Jistě jste zvědaví, jak se mi u nového otrokáře (ne)líbí. Ale co já vám můžu říct? Tady přece nemůžu napsat pravdu. Jen tak veřejně. To nejde. Tak to holt bude muset bejt beze jmen a bez konkrétních případů.

Protože mám dneska dovolenou a protože všichni teď žijou svařákama, zasíťovanejma stromkama na balkóně, frontama na kapry (vrazi!) a protože v tramvaji nepotkáte nikoho, komu by odněkud nečouhala role balicího papíru, tak tedy i odsud, z tohoto blogu, na vás dýchne vánoční duch.

K tomuto krátkému příspěvku mě nevědomky nakopnul Mečoun a jeho Jsem jediný, kdo... ? Více na toto téma možná příště. Teď to totiž bude jenom o kafi.