Přátelé, rozmohl se nám tu takový nešvar. Každej je potetovanej. No dobře, možná jen každej druhej. A aby toho nebylo málo, tak už i já jsem počmáraná.

Nechtěla jsem sem psát o své nové práci, aby to nějaký čmuchal nevyčmuchal a abych z toho pak neměla mrzení a voplejtačky. No jo, jenomže já jsem v té práci už tři a půl roku! To si snad můžu nějakou tu zmínku o svém super novém jobu dovolit, ne?

Chorvatsko jachtou zdá se býti luxusním nápadem na skvělou dovolenou. Zdání ovšem klame. Tohle byl naprostej Survivor. Zkouška odvahy a nervů. Hra o přežití.

Nějak jsem nevěděla, do čeho jdu (což se mi stává jednou, maximálně dvakrát, za deset let). Někdy je ale lepší nevědět. Jedině tak jsem mohla zažít dobrodružství, na které jen tak nezapomenu.

Cari lettori, cari bambini... Dávno již tomu, co jsem s úžasem, a už potolikáté, obdivovala krásy moře. Dávno již tomu, co má mokrá chodidla obalil písek. Dávno již tomu, co jsem se vrátila ze své poslední dovolené.

Zítra to bude přesně rok, co jsem se vrátila z pětidenní návštěvy Lotyšska. Jednalo se o vůbec můj první vstup do pobaltského regionu a doufám, že ne poslední.

Utrácet prachy, to já umím. Kupovat si věci, co nepotřebuju, to by mi šlo. No a tak jsem "šla" - a s marnivostí sobě vlastní - jsem si koupila čtečku elektronických knih.

Upozorňujeme cestující, že pes musí být po celou dobu jízdy opatřen náhubkem a držen na krátkém vodítku. Pasivně agresivní hlášení, které řidič spustil, když jsme s Joníkem (Jon, čti džon) nastoupili do autobusu :-)))

Kuba je, jak známo, krásná země, ale taky pěkně daleká země. Ovšem ta vůně dálek lákavých, ty palmičky, ta exotika. To chceš! A nebo taky ne. Pojďme se společně podívat na to, proč zůstat doma a radši nikam nejezdit.