Tak jsem zase na seznamce. No a co? Co mám dělat? Nudím se a tak jsem ráda, když mi občas někdo napíše, byť cvok. A naděje umírá poslední, ne? I když to už pronáším jen šeptem.

Už to jsou tři měsíce, co jsem byla u moře. Ach ach. Ručníky a plavky vyprány, nemám co fetovat. A zas to byl ráj. Přestože se tam stalo pár nemilých věcí (třeba když jsem málem umřela na faraonovu pomstu), tak ty milé věci to přebily.

Zase se loučím se seznamkou. Nebudu si kazit svátky přece. A hlavně se potřebuju hodit do absolutního klidu a v tom mi to sdružení psychicky narušených nepomáhá.

Nebudu se tu o své poslední aféře rozepisovat na plnou hubu. Jen vám řeknu, že to skončilo tragicky. Možná to slovo tragicky je tu zbytečně. Prostě to skončilo a tím je to tragický.

Nutně potřebuju, aby to, co tady teď napíšu, někdo zfilmoval. Vydala jsem se totiž do vesničky o 50 domech a to, co se dělo, mi připomínalo nějaké severské drama říznuté filmem o ryzím češství jako je např. Díra u Hanušovic. Je to komedie, drama, nebo snad nějaký paralelní vesmír? Jsem debilní já, nebo všichni ostatní?

Svět se konečně začíná probírat a v jistém ohledu se obrací k lepšímu. Tento článek patří vám tady na Píše a všem mým kolegům introvertům.

Koťata, nahrála jsem si profilovou fotku na seznamku a teď čekám, co bude. Bohužel, krom zvýšené návštěvnosti, se neděje nic. Nahrála jsem si ji tam včera :-D Prázdniny končí a tím pádem i konec prázdnin divadelních. Nechci na ta představení furt chodit sama!