Včera jsem se vrátila z týdenního pobytu u moře. Bylo to krásné. Nejenomže jsem si užívala pláže a tepla, ale pozor -  já tentokrát nebyla na dovolený sama!

3/3
Zítra přijdu domů, umeju vanu (to jsem teda na sebe sama zvědavá), napustím ji a naložím se do ní. Zavřu oči a budu poslouchat ticho.
Předtím se ovšem stavím na Ípáku a uzavřu kauzu sněženky. U nás je prostě neseženu. Včera jsem byla s holkama na Náměstí Míru a všimla jsem si, že na Ípáku maj sněženky. Svazek za 30 korun. Dneska si jdu sednout s kolegyněma,

Jsou skoro tři ráno a já právě dokoukala poslední díl trilogie Před úsvitem/Před soumrakem/Před půlnocí. Doporučila mi to kolegyně a pustila jsem si to i přesto, že mi to celý odvyprávěla.

Tak tu máme první jarní den a já se vůbec nedokážu probrat. Tomu se říká dokonale načasovaná jarní únava. Mezi neustálým zíváním se vám pokusím napsat, co se mi to tuto noc zdálo.

K mému nemalému překvapení pokračuju v novém způsobu psaní a zaznamenala jsem pro vás již druhý měsíc v tomto krásném roce :-) Mrkněte se na to se mnou.

Chtěla bych nakouknout do 50. let. Do doby, kdy se nosily šaty. Kdy byla elegance normální. Mé okolí už si zvyklo, že nosím prakticky jenom šaty, ale ještě pořád se mi občas stane, že mi někdo řekne, že jsem oblečená jak do divadla.

Ták a bude romantika! Už mě štve, jak pro mě zůstává romantika pouho pouhým snem a představou. A jelikož se blíží Valenťoch, dáme si romantiku po velkých lžících a ještě s nášupem.

Kolikrát se mi stane, že mám dojmy a zážitky, o které se prostě chci podělit. Jenomže je to buď jen krátké info, takže na článek nepoužitelné. Nebo se na blog nedostanu (rozuměj jsem líná) a pak s odstupem času se mi do toho nechce (jsem permanentně líná).

Sice jsem ze školy už něco málo přes deset let, ale v pracovním procesu jsem těch let strávila tak polovinu. V současném zaměstnání jsem přes tři a půl roku. Vždycky jsem si myslela, že práce v kanclu, práce pro nějakou silnou zahraniční společnost, je pro mě to pravé.