Přátelé, řeknu vám, není nad starý Bakaláře. Nejlepé ještě černobílý.

Snažím se sem své záblesky blbé nálady nedávat, protože to k ničemu není. Blbá nálada rychle přejde. No ale teď mi něco říká, ať to udělám, ať to sem dám.

Jelikož je léto, tak všechny řešíme co? Ano, jsou to plavky, milé dámy. A jelikož 99 % z nás nemá  - dle momentálního ideálu krásy - dokonalé míry, tak musíme bojovat, hledat, trápit se, dodávat si kuráže.

Včera jsem se vrátila z týdenního pobytu u moře. Bylo to krásné. Nejenomže jsem si užívala pláže a tepla, ale pozor -  já tentokrát nebyla na dovolený sama!

3/3
Zítra přijdu domů, umeju vanu (to jsem teda na sebe sama zvědavá), napustím ji a naložím se do ní. Zavřu oči a budu poslouchat ticho.
Předtím se ovšem stavím na Ípáku a uzavřu kauzu sněženky. U nás je prostě neseženu. Včera jsem byla s holkama na Náměstí Míru a všimla jsem si, že na Ípáku maj sněženky. Svazek za 30 korun. Dneska si jdu sednout s kolegyněma,

Jsou skoro tři ráno a já právě dokoukala poslední díl trilogie Před úsvitem/Před soumrakem/Před půlnocí. Doporučila mi to kolegyně a pustila jsem si to i přesto, že mi to celý odvyprávěla.

Tak tu máme první jarní den a já se vůbec nedokážu probrat. Tomu se říká dokonale načasovaná jarní únava. Mezi neustálým zíváním se vám pokusím napsat, co se mi to tuto noc zdálo.

K mému nemalému překvapení pokračuju v novém způsobu psaní a zaznamenala jsem pro vás již druhý měsíc v tomto krásném roce :-) Mrkněte se na to se mnou.

Chtěla bych nakouknout do 50. let. Do doby, kdy se nosily šaty. Kdy byla elegance normální. Mé okolí už si zvyklo, že nosím prakticky jenom šaty, ale ještě pořád se mi občas stane, že mi někdo řekne, že jsem oblečená jak do divadla.