Byla jsem v Bhutánu na józe. Nejdřív probíhalo předcvičování místními černochy. Spíš to připomínalo domorodý tanec, protože chlapci poskakovali za zvuku bubnů a ještě navíc na žhavých uhlících.

V pondělí 22. 12. na mě na FB vyskočila reklama na možnost darování vajíček, tak na to od té doby myslím. Nebudu zastírat, že v první řadě mě zaujala finanční odměna ve výši až 20 000,-. Už jsem se viděla někde na dovolené. Jsem ve znamení býka - nemůžu za to. Luxus je mojí základní životní potřebou. A proč někomu nepomoct, když vlastně o nic nejde? Daruji něco, co mi beztak nebude chybět.

Štědrý den za námi, volno před námi. Já tentokrát vůbec nebyla schopná vytvořit seznam dárků, které bych chtěla najít pod stromečkem. Jde o to, že menší věci si dokážu koupit sama a ty velké - třeba jako byt či auto - mi jen tak někdo nědá.

Stíhám ještě jeden předvánoční. O trzích. V zahraničí, heč.

U kolegyně Boudicci se objevil tag, který se týká knih. A jelikož občas něco přečtu, jdu do toho. Když je dobrý tag, baví mě to psát a někoho snad i číst.

Vydala jsem se na velkou výpravou a to až na Národní třídu. Chtěla jsem si jít prožít příběh jinak - nebo jak to mají v té reklamě.

Do Plazy chodím téměř denně. Povím vám tedy víc, než jen první dojem. Mám prošmejděné všechny obchody, takže se teď a tady dovíte, kde to stojí za prd a kde za dva prdy.

Teprve druhý příspěvek věnující se nákupním centrům a už z ciziny. Na chvilku opustíme Prahu a podíváme se do Bratislavy.

Co kdybych vyhrála?

Malé zamyšlení a trocha toho snění, než naplno začne pracovní týden a já budu muset plnit plán a stíhat deadliny.

Hlavně, že nám obchodní centra rostou jak houby po dešti - jak už jsem zmiňovala v minulém článku. Vždyť co bychom jinak o víkendech dělali???

Já se včera vydala do zánovního shoppingu mallu na Lužinách v Praze. Je to hned u výlezu z metra a stojí to tam někdy od jara.