Bydlela jsem v roztomilém srubíku někde daleko na severu. Dejme tomu ve Švédsku. Bylo to na samotě u moře, které bylo plné přerostlých vodních havranů na způsob kosatek. Měly zobáky - ty havraní kosatky - dlouhé asi jako moje paže. Živily se masem. Byly to děsné skokanky. Pro kus žvance se nebály skočit na pevninu. Do zobáku popadly co potřebovaly, pak sebou mrskly a už byly zase ve vodě.

Byla jsem silná a rozumná a opravdu si koupila lístky jen na tři filmy. Zmanipulovala jsem okolí natolik, že ani na jeden jsem nešla/nejdu sama. Juch, juch!

Nevím, čím to je, ale poměrně dost mě bolej záda. Jsem mrzák. Dnes jsem doma a plýtvám dovolenou :/

Žiju celý život v Praze, ani jednou jsem nenavštívala Sapu - vietnamskou tržnici na Praze 4 - a vůbec mi to nevadilo. Shodou okolností jsem objevila jakýsi kurz nebo seminář nabízející exkurzi právě Sapou a hned se musím vypsat z dojmů. Stálo to totiž za to!

Úplnou náhodou jsem zjistila, že tu zase máme filmový festival Jeden svět. V období od 3. do 12. března se mohou na nálož dokumentů těšit Pražané. A já se teda těším jako blázen.

Dokud nebudu cvičit aspoň třikrát týdně a dokud nebudu jíst zdravě a pravidelně, tak nezhubnu. Ale to nevadí. Tím, že si občas zasportuju taky nic nezkazím. Koupila jsem si tedy permici na vacushape. Deset vstupů za 1 000,-. Normálně totiž půlhodinovka stojí 200,-!

Udělala jsem si program na sobotu a zajela na Výstaviště navštívit stánky cestovních kanceláří. Jen tak. Pro inspiraci. Škoda, že nejsem novinářka. Bych vám o tom mohla napsat už ve čtvrtek a ne takhle téměř s křížkem po funuse.

Čusky busky, dnes jsem se vrátila z Bratislavy. Z prodlouženého víkendu u babičky. Já nevím, co to je, ale změna prostředí mě tak baví. Bych měla mít cestování na předpis.