Minulý semestr jsme měli hrozně zvláštního profesora na filozofii. Pustil nám prezentaci, která začínala tím nejmenším. Nějakými atomy, pak tam byl list, keř, město, světadíl, planeta, vesmír a pak to šlo zase zpátky do listu. No a o tom jsme měli něco napsat! Už v hodině!***

V létě by mu bylo osmnáct. Do poslední chvíle to byl fešák zářivých barev. Prostě mu to vždycky slušelo.

Aneb moje poznámky z přednášek. 

* mladý lidi vstupujou do vztahu s přesvědčením, že to stejně nevydrží

Jako malá jsem chodila na balet. Když mi k tomu přibyla škola (byla jsem v první třídě), tak jednoho dne mámě povídám: "Mami, já to asi nezvládnu."

Hm, tak je to tady. Můj prazvláštní, s největší pravděpodobností ožralý, otec mi nakopnul králíky. To ožralý nepřidávám proto, že by to bylo normální, že by chlastal. Vlastně jsem ho nikdy vožralýho neviděla.

 Sedím v kuchyni, večeřím topinky, koukám z okna.

Bakalářku hazím na lištu. Mám dvanáct stran. Na koleni papír s ušmudlanejma poznámkama z rychlýho rande.