Soused si rozsvitil v koupelne. A z loznice vidim, jak sedi na zachode. Chudak – kdyby to jen tusil. A stalo se nam neco s pojistkama a nemuzeme mit moc rozsvicenych svetel a zapnutych spotrebicu najednou. Mame totiz desne prima byt.

Mame takovouhle krasnou krabici od televize a Lufinka na ni pracuje od uplneho zacatku kazdy den.

Jsem desna lemra. Dneska jsem tam sla teprve podruhe. Jsem se k tomu dokopavala cele dva tydny. Prekvapuji sama sebe. Vzdyt to mam blizko a o nic nejde. Nemusim se stresovat, ze me treba vyrazi. No jo, ale kdyby mi za to dali nejaky ten dolarek, hned by se mi  tam lip chodilo. Jsem si myslela, jak to bude super, az budu konecne nekam chodit na praxi. A vono prd. Jsem lemra nevdecna. Necitim se tam v tom prostredi dobre a navic ten fakt, ze nevim co a jak mam delat, na pohodli taky neprida.

Trpelivost ruze prinasi. Ve stredu jsem teda delala ty titulky a hnedka ve ctvrtek mi volali, ze postupuju do dalsiho kola! Dneska jsem tam byla a uz jsem se vratila. A mam to! Behem pristich dvou tydnu probehne zaucovani. Budu se muset naucit nakej ten program, kterej tam pouzivaj a kterej si sami vytvorili. Bojim se sem napsat vic, protoze mi rekli, ze maj strasne prisny bezpecnostni pravidla. A ze nekdo blogoval o tom, co tam dela, oni na to prisli a papa lala. Takze je to vsecko desne top secret a ja uz musim mlcet. Ach jo, pro blogera docela neprijemnost, co? :-)

Velice silne doufam, ze jsem byla jedina z Cechu (kteri si v Los Angeles zrovna hledaji praci), kdo nasel na netu peclive skryty inzerat. Hledali prekladatale dari, telugu a ja nevim ceho jeste. Nebudu vam to ani prekladat, protoze netusim, co je to za jazyky. Az teprve po rozkliknuti inzeratu se ukazalo, ze hledaji i lidi ovladajici jine a normalnejsi jazyky, mezi kterymi byla i cestina! Konkretne hledali nekoho, kdo by delal titulky. To vite, ze jsem se na to hnedka prihlasila.

Nebylo to zas tak hrozne, jak jsem se bala. Nastesti necekali, ze uz neco budu umet. Jenomze zitra tam jdu podruhe, tak to uz bych asi neco mela umet, ze? Taky jsem dost casu stravila tim, ze jsem tam stala jen tak jak tvrdy Y, protoze co bych asi tak delala, kdyz nic neumim.

Prekvapilo me, ze vsichni ti technici jsou chlapi az na jednu asi padesatiletou pani. Navic to vypada, ze vsichni ti technici jsou homosexualni a taky hispanci (vcetne ty baby), takze mezi sebou porad mluvi spanelsky. Vecne se tam placali po zadku, masirovali si ramena a hrali si na prdeni, az je pan veterinar napomenul.

Tak dlouho jsem v hlave nosila clanek o tom, ze se asi vodkragluju, az jsem ho prenosila. Mozna ale nebude prenoseny, nybrz dozraly. Inu zacneme hezky nejdriv tim negativnim :-)

Byla nebyla celosvetova krize. Zdalo by se, ze v tak obrovske metropoli jako je Los Angeles, bude pracovnich prilezitosti vzdycky dost. Jenomze trh slabne a lidi je porad stejne. Lidi je asi i vic, protoze nekteri maji to rozmnozovani jako hobby. A taky se sem asi hodne lidi stehuje, at uz z USA ci z venku, protoze LA nabizi spoustu veci. Kdyz pomineme ted ten trh prace (filmovy prumysl je ted na tom asi taky mizerne), tak tu mame  kulturni zivot, plaze, nedaleko hory a snih, blizko to je i do Las Vegas.

Vcera zacalo a bude prset cely tyden. Manzel pravil, ze je to dobre, ze dest prinasi zivot. Ja rikam, ze spis smrt.

Nejdriv teda napisu o tom, co mi zvedlo naladu, a az nekdy v dalsim clanku se dovite z ceho mam zas depku. Prave jsem zkoukla moc krasny film Julie & Julia. Urcite jste o nem slyseli. Je to o vareni. Jsem si rikala – ja a vareni?, to me asi bavit nebude. Opak je pravdou. Je to sice o vareni, ale ne zas az tak prvoplanove. Hlavne musim hned na zacatek rict, ze ve filmu hraje velkou roli blogovani.