Jak mně se tam nechtělo. Vždyť mně bohatě stačil ten pocit, že jsem byla vybrána. Jo a ještě jsem chtěla tu knihu, ale to mi klidně mohli poslat poštou.

A jak už to tak s novým džobem bývá, je potřeba si zajít k lékaři, který vás prohlédne a určí, zdali vám váš zdravotní stav dovoluje sedět na zadku a ťukat do klávesnice. Blbé je, že nemůžete jít ke svému lékaři, ale musíte jít tam, kam vám firma nařídí. Fajn bylo, že jsem se hned první týden mohla ulít z práce.

Povedlo se nemožné a už i já mám práci. Mnoho lidí v mém sociálním kruhu přesvědčených o mé vysoké inteligenci, nesmírné kreativitě a báječných zkušenostech se mi snažilo pomoct. Až se to jedné mé kamarádce podařilo - DĺKY, DĺKY, DĺKY - a já v pondělí nastoupila.

Tohle je tak strašně tragickej příběh, kterej se snad nemoh nikomu stát. Je to jak z nezávislýho filmu bez barev, kterej končí sebevraždou. No jo, ale ono se to vlastně stalo. Stalo se to mně.

Chtěla bych to napsat veřejně, ale copak můžu? Svět je malej a hlupáků je mraky. Časem to však možná zveřejním. Až mi nebude hrozit, že si