Každou chvíli si pamatuju, co se mi zdálo. Většinou to je ale na pár vět. Tentokrát byl sen nabitý dějem a neuvěřitelnější než kdy jindy, tudíž hoden zaznamenání.

Nejdřív jsem požádala svého kolegu z předposlední práce, aby mi udělal dítě. Když se mě zeptal, proč zrovna on, tak jsem mu řekla, že se mi líbí jeho genový základ! :-) A taky jsem mu řekla, že spolu nemusíme spát, když nechce, že může sperma odevzdat lékaři a oni ho pak do mě vpraví.

Tak tu máme první jarní den a já se vůbec nedokážu probrat. Tomu se říká dokonale načasovaná jarní únava. Mezi neustálým zíváním se vám pokusím napsat, co se mi to tuto noc zdálo.

Odehrávalo se to ve Francii, já jsem koukala z okna, které vypadalo stejně jako to, které mám tady v Praze (panelákové :-)). A přijel policat na motorce, snažil se zaparkovat.

V mých snech se podíváme do země vycházejícho slunce a pak zpátky k nám do českých luhů a hájů. Opět nejprve namluveno na záznamník a pak přepsáno.

Byla jsem v Bhutánu na józe. Nejdřív probíhalo předcvičování místními černochy. Spíš to připomínalo domorodý tanec, protože chlapci poskakovali za zvuku bubnů a ještě navíc na žhavých uhlících.

Bydlela jsem v roztomilém srubíku někde daleko na severu. Dejme tomu ve Švédsku. Bylo to na samotě u moře, které bylo plné přerostlých vodních havranů na způsob kosatek. Měly zobáky - ty havraní kosatky - dlouhé asi jako moje paže. Živily se masem. Byly to děsné skokanky. Pro kus žvance se nebály skočit na pevninu. Do zobáku popadly co potřebovaly, pak sebou mrskly a už byly zase ve vodě.

Nevím, čím to je, ale poměrně dost mě bolej záda. Jsem mrzák. Dnes jsem doma a plýtvám dovolenou :/

Bylo to v domku v Americe, ve kterém jsme skutečně bydleli. V našem pokojíku. Já v posteli, česká kamarádka na gauči.