Dnes slavím přesně deset let od založení blogu. Jeden rozvod, pár nových přátel, věčné hledání práce, stěhování, koupě bytu, loučení s domácími mazlíčky, několik přečtených knih a shlédnutých filmů, trochu cestování, románek v Egyptě... No a dekáda je v tahu.

Tak Lufinka už není. Včera jsem ji nechala uspat. Do poslední chvíle papala, ale pořád padala na bok, takže už by se ani nenapila.

Já nikdy nevím, co snídat, a už mě to vážně štve. Pečivo není zdravé, ovoce nezasytí, mysli a jogurty mi chutnají jenom sladké. Co s tím? Poraďte.

Ale tak jako já si myslela, že to bude blbost... Jenomže když kámošky chtěly jít po sto letech do kina, tak jsem šla. Jsem kámoška, ne? No a že zrovna chtěly jít na takovou blbost? No to se občas stane každýmu.

A aby toho na téma "hledání práce" nebylo málo, přidávám ještě jeden příběh. Ten ale je. Něco takového nazažije jen tak někdo. Měla jsem sto chutí zveřejnit název firmy a jméno pána, který se mnou komunikoval, ale nakonec to neudělám. Myslím, že už si škodí sami dost a mou pomoc nepotřebují.

Tak jo. Prší. A co dělat v takový upršený den? Užívat si na jobs.cz přece.

Jsem si myslela, že je lepší, když taxikář nemluví. Člověk má pak klid. Ale když on ten mluvnější je takový sympatičtější. A co všechno se člověk doví :-)))

Práci si hledám už od dubna a za tu dobu, jestli dobře počítám, jsem poslala už dvacet životopisů. To je vlastně docela málo :-D