Lvice | Lvice píše

Tak ten zatracenej čokl se našel! To mi teda spad kámen ze srdce. Sice to nebyla moje vina. Když dá majitelka psovi velký obojek, protože si neuvědomí, že po ostříhání ztratí pes na objemu, tak to je potom těžký. Ale stejně jsem se cejtila hrozně. Takhle někomu ztratit psa a chudák zvíře, někde bloudí a prchá před kojoty.

Takze tak. Ztratil se mi pes. Utek. Kamaradce hlidam fenku. Hlidala jsem od nedelniho vecera do pondelniho rana, takze jenom pres noc. Do ceho jsem se to, ja  husa, zas zapletla.

Nemůžu spát. Do odletu mi zbývá šestnáct dní. Zítra zas pojedu shánět kufr. Ty dva, se kterými jsem přiletěla do USA, jsou už dávno na pravdě boží (stejně tak jako sny, touhy a nadšení, se kterými jsem přiletěla).

Původně jsem plánovala začít tou černou, ale kvůli Stendhalovi nemůžu. Co všecko člověku z toho gymplu utkví v paměti! Takže tedy ten červený. Červený je můj nový milenec.