Tak jo, byla jsem teď čtyři dny v Bratislavě. Mám tam babičku a hlavní důvod, proč jsme tam s mámou jely, byl rozptyl dědova popela. Děda umřel už v únoru, takže to nebylo tak brutální. Na pohřbu jsem naštěstí nebyla, protože to jsem ještě byla v Americe.

V sobotu jsem se vydala na Petřín, že se podívám na třešně. Nenarazila jsem ani na jednu. Už asi odkvetly nebo co. Ale hlavně co vám chci říct. Já nikdy v životě nebyla políbená pod rozkvetlou třešní a to už na to mám věk, ne?!

To jsou věci. Na zaheslovanou rubriku to není, protože zítřejší rande č. 6 se nekoná. Tomu asi zas nebudete věřit.

Jsem nervózní a není se čemu divit. Jak dlouho to ještě bez tý práce vydržím? Říkám furt, že mě co nevidět odvezou. Nohama napřed.

Babička říká, že březňáci jsou nejlepší... na pekáč.
Ale Lufa už je stará i do tlačenky.

No a jelikož máme najednou tak hnusně, tak se se Lvicí vrátíme zpět v čase a zavzpomínáme na krásnou slunnou neděli.

Zase další dement. Jak by řekl Angličan: "He is mental!". Jo, jo, prostě mentál.