Zavolejte - dam vam slevu ;)

Od patku do nedele jsme byli v poustnim meste Palm Springs, kde 354 dni v roce sviti slunce a letni teploty se vesele drzi nad ctyricitkou. A asi proto jsme meli vyhrivany bazen. Ale lepsi nez zadny, ze? A taky jsme meli whirlpool, kam jsme lezli, aby se nam to vedro dostalo pekne pod kuzi. V Palm Springs bydlel napriklad Frank Sinatra nebo Barry Manilow.

Prvni den ve skole probehl v pohode, tak jsem se rozhodla to nevzdat a jit tam znovu a znovu; uz je streda a ja vam dluzim clanek. Prvni den byl nejdelsi a jako prvni predmet jsem mela anglictinu pro tupce. Ucitel mluvil pomalu a zretelne, byl hubeny, bezbarvy a mel dlouhe vlasky. Proste mi nejak pripominal lucniho konika. Dneska jsme meli anglictinu podruhe a ucitelovy vlasky se uz tak neleskli. Na prvni hodine jsme meli napsat esej na tema, s kym bychom se chteli setkat, kdyby to mohl byt kdokoli.

Vstupenka stala 60 dolaru a k tomu jeste za parkovani chteli 12. Jenomze ja nic uzasnyho od toho parku necekala. Ryby, delfini, lachtani. To zna kazdej. Prosli jsme kontrolou kabelek a batohu, vzali nam otisky prstu a uvnitr jsme dostali mapku, kde byly rozepsane casy a mista vsech programu. Nebylo to jako v zoo – jenom na koukani – vsechna zvirata tam tvrde pracovala :-) Park nebyl zbytecne velky, takze jsme krasne stihli vsechno, co jsme chteli.

Dneska se neco tocilo a ja tam mela byt co by clenka publika. Trvat to melo osm az deset hodin, takze bych vydelala balik ;-) Meli jsme tam byt v osum, ale z nedostatku mista k parkovani uz v sedm. Ja tam byla uz v 6:45. A prvne jsem jela po dalnici! O vikendu jsem sice na dalnici vjela omylem a hnedka vyjela, takze to se nepocita.

Behem tech ctyr dnu, co jsem byla v San Diegu, mi chcipla povijnice. Byla krasna, ale ted uz je holt na pravde bozi. Povijnici jsem oplakala a nahradila opravdovym botanickym unikatem. Jedna se o cokoladovnik (cerna sapota), jehoz ovoce chutna jako cokoladovy puding.

Kniha puvodne vysla uz v roce 1971, ale potom, co se roku 2008 objevilo na YouTube jedno video – a stalo se senzaci – rozhodli se autori knihu doplnit a letos vydat znovu.

V nedeli jsme se jeli podivat na tri domy. Podle kriterii, co jsem si zadala na webovych strankach, mi na mail chodi nabidky domu. Musim hlavne koukat, jestli to neni v naky mexikarne, a pak taky jestli to neni u letiste nebo blizko zeleznice, takze to vubec neni lehky. Nasla jsem teda tri, i kdyz ten posledni jsem nemohla najit na mape. Kazdy z tech domu mel jen po jedne fotce. Vzdycky z venku. Orientovala jsem se teda podle adresy a ceny.

Z pondeli na utery jsem spala dvanact hodin. Moc se mi nechtelo, ale v osm jsem vstala. Ve dvanact zacina cisteni ulic, tak jsem do ty doby stejne musela vypadnout. Po snidani a cumeni do pocitace jsem vyrazila. Bylo deset. Jela jsem nejdriv natankovat. U pumpy jsem si umyla predni a zadni okno. Hovna sla ztezka a jedno tam z casti zustalo. Jela jsem se objednat na melir do ucnovskeho strediska Paula Mitchella. Ve ctvrtek v 13:30. Snad chytnu nakou sikovnou ucnici.