Další díl oblíbeného psycho seriálu ze světa seznamek. A asi poslední. Aspoň na nějakou dobu. I když doufám, v rámci zachování zdraví vlastní duše, že už se této zvrhlé zábavě nebudu nikdy oddávat. Je to odporné, je to žumpa, přehlídka slaboduchých jedinců. Nic pro staromilce jako jsem já. Nic pro ženu, která chce muže, který se umí chovat.
Banální otázka. Pro někoho, kdo tam jezdí často jako já. Ale oni ještě pořád existují Češi (i mezi vámi, což?), co na Slovensku nikdy nebyli. Nad tím mi zůstává rozum stát.
Na druhou stranu, kdo jsem já, abych se tu povyšovala? Vždyť jezdím jen do Bratislavy. Čili kousek za naše hranice. Ale zas kdo z vás ví, co je to desiata, riad, hnačka, rúra, špongia, šarkan, štrajk, žúr alebo žeriav? Veď ja aj čítam knihy v slovenčine. Heč. Ale abych to napsala celé ve slovenštině – na to si netroufám.
Byla jsem na dovolené. A následující článek bude asi jen výčtem všech pozitiv a prezentací krásných fotek (na jedné neméně krásné najdete i mě!). Protože to, že se mi i letos podařilo jet k moři, považuji za velice šťastnou událost. A velkým bonusem bylo i to, že jsem nemusela jet sama. No jako fakt!
Je nás přihlášených deset! Jelikož jsme si prapůvodně řekli, že sraz dáme po prázdninách, je nejvyšší čas se domluvit na přesném datu. Já navrhuju sobotu 1. září.
Já chci dělat o víkendu něco hezkýho! Místo toho ale myslím na to, že nepoužívám vlhčený toaletní papír a nevím, jestli bych ho neměla teda začít používat.
Tento víkend jsem strávila celý mimo postel a dokonce i mimo byt. Nevídané, neslýchané. V sobotu jsem se bavila v blázinci a v neděli? No jen čtěte dál.
Článek se měl původně jmenovat Open House 2018. Měla jsem v plánu strávit celou sobotu běháním po open housech. Když se ukázalo, že plán úplně tak nevyšel, ale pořád to byl skvělý den, vytanul mi na mysli nový název a to Sobotěnka jako malovaná. Nakonec je z toho co z toho je :-)
