Je vedro a v takovém vedru já odmítám chodit do práce. Sedím na home officu a jsem hloupá. V práci bych se klimatizovala, kdežto doma se peču.

Potřebovala jsem do knihovny a na poštu. Ne že bych v týdnu byla tak enormně vytížená, že bych nestíhala. Prostě se mi nechtělo. Většinu dní jsem byla na home officu a to pak člověk není vůbec schopen vylézt ven, jak si lebedí v pohodlí vlastního pyžama nebo tepláků, na hlavě něco jako drdol a na obličeji nic víc než jen vlastní obličej bez příkras.

Dlouho jsem tu o sportu nic nenapsala. A to by byla přecijenom škoda, když jsem takový pohybový nadšenec. Ne, to kecám. Sport furt nesnáším, ale mám multisportku, takže žiju dvojí život. Což se docela vyplatí, žít 2v1. Život je krátkej. YOLO!

Byl to den jako každý jiný. Kanceláří se ozývalo tiché klikání myší a klapání kláves klávesnic. Někdo se beze studu mazlil v rohu s tiskárnou a čekal až mu pošle pár příjemně teplých papírů. Ti nejspolečenštější se s hrníčky v ruce motali v kuchyňce, ze které se ozýval smích značící dobrý kolektiv. Poobědová líná atmosféra ovládla celé patro open spacu. Takové obyčejné prosluněné úterý. A nebo ne?

Poslední dobou se na mě knihy lepí jak ženský na stojany s dekorativní kosmetikou ve slevě. Ze všech stran dostávám tipy na zajímavé tituly, mám kolem sebe samé čtenáře, kteří mi s radostí knihy půjčují. A nedejbože, když zajdu do knihkupectví. Při každé návštěvě se zamiluji. Znovu a znovu. Mé srdce baží po nových titulech. Můj knižní chtíč je nenasytný.

Loni, nebo předloni jsem ho nějakým, už nevím jakým, způsobem objevila na netu. Nevím, co mě k němu přivedlo. Ale rozhodla jsem se ho objednat. Tenkrát ho ještě měli v Luxoru, letos už ne.

Jenomže když jsem si ho prohlédla, rozmyslela jsem si to. Teď už právě nevím, co mě odradilo. Jestli jsem si řekla, že škoda peněz, nebo byl nějak poškozený?