A aby toho na téma "hledání práce" nebylo málo, přidávám ještě jeden příběh. Ten ale je. Něco takového nazažije jen tak někdo. Měla jsem sto chutí zveřejnit název firmy a jméno pána, který se mnou komunikoval, ale nakonec to neudělám. Myslím, že už si škodí sami dost a mou pomoc nepotřebují.

Jsem si myslela, že je lepší, když taxikář nemluví. Člověk má pak klid. Ale když on ten mluvnější je takový sympatičtější. A co všechno se člověk doví :-)))

Práci si hledám už od dubna a za tu dobu, jestli dobře počítám, jsem poslala už dvacet životopisů. To je vlastně docela málo :-D

Pokémoni na mě poslední dobou vykukovali ze všech různých koutů internetu a já jsem nechápala. Znám Pikaču, ale nikdy jsem na to nekoukala. I když z nějakého důvodu mi v hlavě utkvěla znělka seriálu, respektive jen tento pokřik "I wanna be the very best. Pokémon!"

Tak s těmi každodenními zápisky z každého měsíce se mi to úplně nepovedlo, ale nevadí. Podíváme se, co jsem dělala v dubnu, i když už "tam" za těmi kamny dávno nejsme:-)

Přátelé, řeknu vám, není nad starý Bakaláře. Nejlepé ještě černobílý.

Snažím se sem své záblesky blbé nálady nedávat, protože to k ničemu není. Blbá nálada rychle přejde. No ale teď mi něco říká, ať to udělám, ať to sem dám.

3/3
Zítra přijdu domů, umeju vanu (to jsem teda na sebe sama zvědavá), napustím ji a naložím se do ní. Zavřu oči a budu poslouchat ticho.
Předtím se ovšem stavím na Ípáku a uzavřu kauzu sněženky. U nás je prostě neseženu. Včera jsem byla s holkama na Náměstí Míru a všimla jsem si, že na Ípáku maj sněženky. Svazek za 30 korun. Dneska si jdu sednout s kolegyněma,

Jsou skoro tři ráno a já právě dokoukala poslední díl trilogie Před úsvitem/Před soumrakem/Před půlnocí. Doporučila mi to kolegyně a pustila jsem si to i přesto, že mi to celý odvyprávěla.

K mému nemalému překvapení pokračuju v novém způsobu psaní a zaznamenala jsem pro vás již druhý měsíc v tomto krásném roce :-) Mrkněte se na to se mnou.