Dnes večer od šesti do osmi jsem se dívala na Staré pecky online. Známá to Marešova show. Staré pecky jako koncert měly skvělé ohlasy a já je chtěla vidět taky. Jenomže nikdy to nebylo v Praze a sama bych na to stejně nešla.
Dnes tedy něco vánočního. Dárky, kapry, stromky a cukroví ovšem nechávám stranou. Vezmu vás na malou procházku adventní Prahou. Protože - a to teda jako fakt nechápu - ne všichni jste z Prahy :-)))
Letos jsem dostala všechny vánoční dárky dlouho před Štědrým dnem. Například vánoční stromek už v září. K čemu by mi 24. prosince taky byl, že jo? Dostala jsem všechno, co jsem u Ježíška objednala. Od ségry povlečení a od rodičů ten stromek. A pak najednou přišlo překvapení.
Tak máme zase po ptákách. A to si pamatuju, jak jsem koncem června přijela do Polska, tam ještě všichni v rouškách, a já se jim v duchu smála, že jaký amatéři. Pak jsem si volala s kámoškou z USA a ona, že nikam s manželem nechoděj, jenom na procházky. Jsem se jí vysmála, že v ČR už žádná pandemie nikoho nezajímá, zahrádky jsou narvaný a jedeme dál jako by se nic nestalo.
Jakože včera jsem to dočetla a ještě teď tu sedím s otevřenou pusou. Ten nečekaný konec, a ten nečekaný zvrat předtím! Já nevím, co bych vám k tomu řekla. Nejradši všechno, ale to nemůžu. Něco vám ale říct chci, tak teď jen kde začít...
Jak jistě víte, sportu neholduji a televizi nemám. Co tedy dělám ve svém volném čase? Čumím na Netflix. Ha ha ha. Také si čtu. Několik knižních článků mi tu vyšlo. Teď jsem například přečetla výbornou knihu Vzdělaná. Tento článek však bude o vysoce umělecké činnosti. O malování.
Když tu teď jedu na turecké vlně, hodím vám sem článek, který jsem napsala vůbec nevím kdy, ale někdy před rokem 2006. Takže je to pěkná vykopávka. Nicméně to na stylu psaní vůbec není poznat :-) Sama jsem překvapená.
Jako jo, cejtím se sama. Ale nesvádím to na karanténu, koronu, pandemii, dvoumetrový odstup, zavřené hospody atd. Tohle je můj normální stav. Občas se prostě cítím sama.
