Vstupenka stala 60 dolaru a k tomu jeste za parkovani chteli 12. Jenomze ja nic uzasnyho od toho parku necekala. Ryby, delfini, lachtani. To zna kazdej. Prosli jsme kontrolou kabelek a batohu, vzali nam otisky prstu a uvnitr jsme dostali mapku, kde byly rozepsane casy a mista vsech programu. Nebylo to jako v zoo – jenom na koukani – vsechna zvirata tam tvrde pracovala :-) Park nebyl zbytecne velky, takze jsme krasne stihli vsechno, co jsme chteli.

Dneska se neco tocilo a ja tam mela byt co by clenka publika. Trvat to melo osm az deset hodin, takze bych vydelala balik ;-) Meli jsme tam byt v osum, ale z nedostatku mista k parkovani uz v sedm. Ja tam byla uz v 6:45. A prvne jsem jela po dalnici! O vikendu jsem sice na dalnici vjela omylem a hnedka vyjela, takze to se nepocita.

Behem tech ctyr dnu, co jsem byla v San Diegu, mi chcipla povijnice. Byla krasna, ale ted uz je holt na pravde bozi. Povijnici jsem oplakala a nahradila opravdovym botanickym unikatem. Jedna se o cokoladovnik (cerna sapota), jehoz ovoce chutna jako cokoladovy puding.

Kniha puvodne vysla uz v roce 1971, ale potom, co se roku 2008 objevilo na YouTube jedno video – a stalo se senzaci – rozhodli se autori knihu doplnit a letos vydat znovu.

V nedeli jsme se jeli podivat na tri domy. Podle kriterii, co jsem si zadala na webovych strankach, mi na mail chodi nabidky domu. Musim hlavne koukat, jestli to neni v naky mexikarne, a pak taky jestli to neni u letiste nebo blizko zeleznice, takze to vubec neni lehky. Nasla jsem teda tri, i kdyz ten posledni jsem nemohla najit na mape. Kazdy z tech domu mel jen po jedne fotce. Vzdycky z venku. Orientovala jsem se teda podle adresy a ceny.

Z pondeli na utery jsem spala dvanact hodin. Moc se mi nechtelo, ale v osm jsem vstala. Ve dvanact zacina cisteni ulic, tak jsem do ty doby stejne musela vypadnout. Po snidani a cumeni do pocitace jsem vyrazila. Bylo deset. Jela jsem nejdriv natankovat. U pumpy jsem si umyla predni a zadni okno. Hovna sla ztezka a jedno tam z casti zustalo. Jela jsem se objednat na melir do ucnovskeho strediska Paula Mitchella. Ve ctvrtek v 13:30. Snad chytnu nakou sikovnou ucnici.

Zkusim si vzpomenout, jakeze vsechny zoo uz jsem mela tu cest navstivit: prazskou (nejlepsi!), libereckou (nepamatuju), jihlavskou (mala, ale hezka), bratislavskou (nepamatuju), schonbrunnskou (tam maj koaly a pandy), istanbulskou (nemaji tam slony, ale zato maji super kakadu, ktery se dal hladit), losangeleskou (nic moc), newyorskou v Central Parku (mala, ale plusem je to, ze je v NY :-))), a ted nedavno tu v San Diegu (nenasla jsem tam lachtany!). Silne uvazuju o navsteve zoo v Santa Barbare a v Palm Springs. A kdyz jsme byli v San Franciscu, tak se nam zoo do programu uz nevesla.

Tak mi tu kreditku zamitli! Hura! A pritom jsem pro zadost pouzila manzeluv prijem. Zvlastni. No a co dal? Uz se v tom svym financnim bludisti ztracim i ja. Dal se stalo to, ze jsem musela jit do verejne pradelny. Nam tady totiz porad vymenujou ty trubky. Nejenom, ze  nam vecne vypinaj vodu, zejmena tu horkou, coz omezuje hlavne me, kdyz jsem porad doma...