Když jsem napsala jedničku, tak napíšu i dvojku, že jo? Těsně před Vánocema. Jako obvykle všechno na poslední chvíli.

V pátek mě napadlo, že napíšu něco vánočního. Všude je pěkně nasvíceno a nazdobeno a to mě baví. Měla jsem moc fajn náladu. Taková spokojená jsem byla. Jenomže to byl pátek. Takže iluze :-)

Na zpáteční cestě v letadle z Istanbulu vznikl kdesi nad Bulharskem nápad, že bychom mohly já i Lvice napsat každá svůj článek o našem výletu. Něco jako "Istanbul očima Lvice" a "Istanbul očima té druhé".

Mně se tam tak strašně líbí. Normálně mě to nepustilo. Chci se tam vracet. Pořád a pořád a znova a znova. Tomu se říká láska.

Byla jsem nemocná, tak jsem byla celý týden doma. Já, co nejsem nikdy nemocná! Ach jo, snad už se to zase pár let opakovat nebude. Slova jako "nachcípaná, dutiny, antibiotika" jsem doteď ve slovníku neměla.

Já vím, že se teď řeší uprchlíci a že konečně rostou houby... Ale já mám jiný trable. Heleďte, nechci toho moc. Chci jen něco pěknýho na sebe.

V pondělí jsem byla v Drážďanech. Ovlivněna blogo-vlogo sférou vydala jsem se do Deutschlandu na nákupy. A musím říct, že jsem si výlet parádně užila.

Největším zážitkem včerejšího dne bylo zjištění, že mám úplně, ale úplně, stejný kabátek jako Aria z Pretty Little Liars.

To si takhle přijdu domů, servu ze sebe hadry a sednu si na gauč, že budu chvíli čumět do mobilu a pak si jdu lehnout. Jenomže když tu někdo zvoní.