Ták a bude romantika! Už mě štve, jak pro mě zůstává romantika pouho pouhým snem a představou. A jelikož se blíží Valenťoch, dáme si romantiku po velkých lžících a ještě s nášupem.

Kolikrát se mi stane, že mám dojmy a zážitky, o které se prostě chci podělit. Jenomže je to buď jen krátké info, takže na článek nepoužitelné. Nebo se na blog nedostanu (rozuměj jsem líná) a pak s odstupem času se mi do toho nechce (jsem permanentně líná).

Sice jsem ze školy už něco málo přes deset let, ale v pracovním procesu jsem těch let strávila tak polovinu. V současném zaměstnání jsem přes tři a půl roku. Vždycky jsem si myslela, že práce v kanclu, práce pro nějakou silnou zahraniční společnost, je pro mě to pravé.

Když jsem napsala jedničku, tak napíšu i dvojku, že jo? Těsně před Vánocema. Jako obvykle všechno na poslední chvíli.

V pátek mě napadlo, že napíšu něco vánočního. Všude je pěkně nasvíceno a nazdobeno a to mě baví. Měla jsem moc fajn náladu. Taková spokojená jsem byla. Jenomže to byl pátek. Takže iluze :-)

Na zpáteční cestě v letadle z Istanbulu vznikl kdesi nad Bulharskem nápad, že bychom mohly já i Lvice napsat každá svůj článek o našem výletu. Něco jako "Istanbul očima Lvice" a "Istanbul očima té druhé".

Mně se tam tak strašně líbí. Normálně mě to nepustilo. Chci se tam vracet. Pořád a pořád a znova a znova. Tomu se říká láska.

Byla jsem nemocná, tak jsem byla celý týden doma. Já, co nejsem nikdy nemocná! Ach jo, snad už se to zase pár let opakovat nebude. Slova jako "nachcípaná, dutiny, antibiotika" jsem doteď ve slovníku neměla.

Já vím, že se teď řeší uprchlíci a že konečně rostou houby... Ale já mám jiný trable. Heleďte, nechci toho moc. Chci jen něco pěknýho na sebe.