Chtěla bych nakouknout do 50. let. Do doby, kdy se nosily šaty. Kdy byla elegance normální. Mé okolí už si zvyklo, že nosím prakticky jenom šaty, ale ještě pořád se mi občas stane, že mi někdo řekne, že jsem oblečená jak do divadla.

Ták a bude romantika! Už mě štve, jak pro mě zůstává romantika pouho pouhým snem a představou. A jelikož se blíží Valenťoch, dáme si romantiku po velkých lžících a ještě s nášupem.

Kolikrát se mi stane, že mám dojmy a zážitky, o které se prostě chci podělit. Jenomže je to buď jen krátké info, takže na článek nepoužitelné. Nebo se na blog nedostanu (rozuměj jsem líná) a pak s odstupem času se mi do toho nechce (jsem permanentně líná).

Sice jsem ze školy už něco málo přes deset let, ale v pracovním procesu jsem těch let strávila tak polovinu. V současném zaměstnání jsem přes tři a půl roku. Vždycky jsem si myslela, že práce v kanclu, práce pro nějakou silnou zahraniční společnost, je pro mě to pravé.

Když jsem napsala jedničku, tak napíšu i dvojku, že jo? Těsně před Vánocema. Jako obvykle všechno na poslední chvíli.

V pátek mě napadlo, že napíšu něco vánočního. Všude je pěkně nasvíceno a nazdobeno a to mě baví. Měla jsem moc fajn náladu. Taková spokojená jsem byla. Jenomže to byl pátek. Takže iluze :-)

Byla jsem nemocná, tak jsem byla celý týden doma. Já, co nejsem nikdy nemocná! Ach jo, snad už se to zase pár let opakovat nebude. Slova jako "nachcípaná, dutiny, antibiotika" jsem doteď ve slovníku neměla.

Největším zážitkem včerejšího dne bylo zjištění, že mám úplně, ale úplně, stejný kabátek jako Aria z Pretty Little Liars.

Už i já jsem začala sledovat tenhleten seriál prý přirovnávnávaný k Zoufalým manželkám. Jsem u čtvrtého dílu, takže tohle bude jen takový prvodojmový výkřik.

Už něco málo přes měsíc bydlím ve svém. Chtěla jsem napsat, že v novém, ale tak ono jak se to vezme. Chtěla jsem napsat, až se věci konečně uklidní, ale ony se neuklidňují. Na mých 39m2 je permanentní bouře.