Dneska jsem vyprala tři várky prádla. Baví mě, jak to hned uschne. Samozřejmě jsem nic neždímala. Škoda energie.

K zápočtu na sociální psychologii jsem měla napsat dvě stránky na téma viz. titulek. Mělo to být něco z vlastní zkušenosti (to abychom to neobšlehli z netu). Tak já se rozpovídala o sobě - to mi jde nejlíp. Tak nějak mi přijde, že tu vlastně píšu o tom, jak jsem líná.

Minulý semestr jsme měli hrozně zvláštního profesora na filozofii. Pustil nám prezentaci, která začínala tím nejmenším. Nějakými atomy, pak tam byl list, keř, město, světadíl, planeta, vesmír a pak to šlo zase zpátky do listu. No a o tom jsme měli něco napsat! Už v hodině!***

V létě by mu bylo osmnáct. Do poslední chvíle to byl fešák zářivých barev. Prostě mu to vždycky slušelo.

Aneb moje poznámky z přednášek. 

* mladý lidi vstupujou do vztahu s přesvědčením, že to stejně nevydrží

Jako malá jsem chodila na balet. Když mi k tomu přibyla škola (byla jsem v první třídě), tak jednoho dne mámě povídám: "Mami, já to asi nezvládnu."

Hm, tak je to tady. Můj prazvláštní, s největší pravděpodobností ožralý, otec mi nakopnul králíky. To ožralý nepřidávám proto, že by to bylo normální, že by chlastal. Vlastně jsem ho nikdy vožralýho neviděla.

 Sedím v kuchyni, večeřím topinky, koukám z okna.

Bakalářku hazím na lištu. Mám dvanáct stran. Na koleni papír s ušmudlanejma poznámkama z rychlýho rande.

"...a už zase stříká, dnes je to se mnou potřetí..." :-))) Čtu totiž Hračku od Sylvy Lauerový. Myslím, že to přečtu celý, ale nějak to není ono. Buď mi tam chybí romantika, nebo naopak pořádný prasárny. Nebo mi tam vadí, že spousta akcí se odehrává na gazebu, místo aby si to rozdávali na záchodcích pražského metra. Pak, místo konverzace s kreolskou pokojskou, by si mohli dát nakládaný hermelín. Jo a z beraních rohů by jí na tom talíři sestavil srdce - to aby byla ňáká ta romantika :-)