Když jsem se na Instagramu Markéty Lukáškové dověděla o literární soutěži, dost mě to zaujalo :-) Měla jsem asi týden na to, abych něco napsala a zúčastnila se. Říkala jsem si hele, v nejhorším budeš mít materiál na blog, takže ztráta energie a času to nebude. Hlavně jsem si chtěla udělat radost. Byla jsem si jistá, že jedno z vítězných míst bude moje.

Když jsem si sehnala vlastní bydlení, musela jsem ukončit své bydlení v podnájmu, což znamenalo zavolat panu majiteli. Byl to divný pán, který požadoval platbu nájemného v hotovosti. Vždycky jednou za měsíc přijel a já ho musela pustit dovnitř. K přebírání peněz mezi dveřmi se moc neměl. Musela jsem kvůli němu uklidit, byla jsem unavená z práce a on u mě vždycky tak dvě hodiny oxidoval. Sice mi skoro pokaždé vyčistil odpad ve sprše nebo třeba otevřel sklenici se zeleninou, na kterou já neměla sílu, ale stejně mě sral. Pokaždé mi vykládal nějaké divné příběhy, které byly o tom, jak nesnáší zvířata, ženy a lidi vůbec.

Tak já se tady několik měsíců chystám, že konečně napíšu první článek o svém novém bytě... Na jaře to totiž bylo pět let, co tu bydlím, tak by si to nějaký ten report zasloužilo. Jenomže ejhle, k mému překvapení tu už takový článek je. Objevila jsem ho teprve nedávno a to úplnou náhodou. Nevím, jak je to možné, ale já si vůbec nevybavuju, že bych kdy něco takového psala :o

Už jste viděli teď tolik diskutovaný nový počin České televize? Božena je čtyřdílným seriálem jak jinak, než o naší velké Boženě Němcové. Že Božena napsala Babičku (a Jára Cimrman Dědečka), na tom se shodneme, ale co dál? Co dělala, než vůbec něco napsala?

Už je to měsíc, co žijeme s nalezencem Bertíkem ve společné domácnosti. Nechce se mi věřit, že stále žije. Hybernaci ať veme čert. Mrňous byl z chladné ložnice přestěhován na území příjemnějších teplot a to do kuchyně.

Dnes večer od šesti do osmi jsem se dívala na Staré pecky online. Známá to Marešova show. Staré pecky jako koncert měly skvělé ohlasy a já je chtěla vidět taky. Jenomže nikdy to nebylo v Praze a sama bych na to stejně nešla.

Dnes tedy něco vánočního. Dárky, kapry, stromky a cukroví ovšem nechávám stranou. Vezmu vás na malou procházku adventní Prahou. Protože - a to teda jako fakt nechápu - ne všichni jste z Prahy :-)))

Letos jsem dostala všechny vánoční dárky dlouho před Štědrým dnem. Například vánoční stromek už v září. K čemu by mi 24. prosince taky byl, že jo? Dostala jsem všechno, co jsem u Ježíška objednala. Od ségry povlečení a od rodičů ten stromek. A pak najednou přišlo překvapení.

Tak máme zase po ptákách. A to si pamatuju, jak jsem koncem června přijela do Polska, tam ještě všichni v rouškách, a já se jim v duchu smála, že jaký amatéři. Pak jsem si volala s kámoškou z USA a ona, že nikam s manželem nechoděj, jenom na procházky. Jsem se jí vysmála, že v ČR už žádná pandemie nikoho nezajímá, zahrádky jsou narvaný a jedeme dál jako by se nic nestalo.

Jakože včera jsem to dočetla a ještě teď tu sedím s otevřenou pusou. Ten nečekaný konec, a ten nečekaný zvrat předtím! Já nevím, co bych vám k tomu řekla. Nejradši všechno, ale to nemůžu. Něco vám ale říct chci, tak teď jen kde začít...