Já nevím, co jsem komu udělala, že se mi tohle děje. Zase rozchod, zase zlomené srdce.

Jak jistě víte, sportu neholduji a televizi nemám. Co tedy dělám ve svém volném čase? Čumím na Netflix. Ha ha ha. Také si čtu. Několik knižních článků mi tu vyšlo. Teď jsem například přečetla výbornou knihu Vzdělaná. Tento článek však bude o vysoce umělecké činnosti. O malování.

Jako jo, cejtím se sama. Ale nesvádím to na karanténu, koronu, pandemii, dvoumetrový odstup, zavřené hospody atd. Tohle je můj normální stav. Občas se prostě cítím sama.

Je toho plnej internet. Přidám se taky, tak se nezlobte. Chci si to zaznamenat, protože to, co se děje, je jak z pilotního dílu seriálu Stephena Kinga. Co bude za měsíc, za tři, za rok? To si vůbec nedovedeme představit. Co bude s ekonomikou? Jak na tom budou lidé nejen po finanční stránce, ale i psychicky?

Dneska* bylo v Praze slunečno, což mě trošku nakoplu k životu, ale úplně ven mě to nevykoplo, to teda ne. Chtěla jsem si zajít do kina. Nakonec jsem se však věnovala úplně jiné aktivitě.

V předchozím článku jsem se vyjádřila, že chci Netflix. Simsala bim, hned další den jsem ho měla. Ano, pořídila jsem si Netflix and I'm loving every minute of it.

Heleďte se, tak si říkám, že si pořídím Netflix. Čumím na blbiny na Youtubu, nebo na seriály přes takové ty weby, kde se to věčně seká, a když už mám chuť na nějaký ten dobrý film, tak mě ta chuť, při představě, že se mi to bude dvě hodiny stahovat, přejde. A nejhorší je, že to pak stáhnu a zjistím, že kvalita zvuku je na prd, páč to stejně neslyším.

Mám lednici od Beka a mám ji moc ráda. Chtěla jsem nějakou menší, ale zároveň takovou, aby měla mrazák dole. A chlazení nahoře - nebudu se přeci kvůli každému vyndání mléka, vajec a tak pořád ohýbat.