Přátelé, rozmohl se nám tu takový nešvar. Každej je potetovanej. No dobře, možná jen každej druhej. A aby toho nebylo málo, tak už i já jsem počmáraná.

Nechtěla jsem sem psát o své nové práci, aby to nějaký čmuchal nevyčmuchal a abych z toho pak neměla mrzení a voplejtačky. No jo, jenomže já jsem v té práci už tři a půl roku! To si snad můžu nějakou tu zmínku o svém super novém jobu dovolit, ne?

Utrácet prachy, to já umím. Kupovat si věci, co nepotřebuju, to by mi šlo. No a tak jsem "šla" - a s marnivostí sobě vlastní - jsem si koupila čtečku elektronických knih.

Upozorňujeme cestující, že pes musí být po celou dobu jízdy opatřen náhubkem a držen na krátkém vodítku. Pasivně agresivní hlášení, které řidič spustil, když jsme s Joníkem (Jon, čti džon) nastoupili do autobusu :-)))

Tak včera to byl přesně měsíc, co jsem si to telátko přivezla domů. Rexík je strašně hodnej, nic neničí, neštěká, zvládá bejt sám, hodně spí. Jelikož ale tento článek nebude chvalozpěvem na nejlepšího přítele člověka, radši zde nebudou fotky a můj psík bude vystupovat pod jiným jménem.

Uf, no co k tomu říct? Pořád se nemůžu vzpamatovat z té esemesky, která mi přišla. Mozky některých lidí operujou na úplně jiné frekvenci a mně to pak hlava nebere.

Nalezena v lese, umístěna do útulku a ja ji našla v inzerátech na pesweb.cz. Je na čase splnit si ten největší životní sen.

Jedna noc a takovýho dobrodružství, že člověk ani pomalu neví, čím začít. Jednalo se o akci v rámci Noci hotelů. Takže začnu tím. Jinak se obvykle nebavím tím, že, coby Pražák, se čas od času nechám ubytovat v nějakém z pražských hotelů. To ne. Ale chtěla bych.

Byla jsem před pár týdny v Bari na dovče s osobou mužského pohlaví. Takhle zpětně mi to přijde jako komedie, která se snad ani nemohla stát. Měla jsem celou dobu tweetovat. A nebo ne, byla to vlastně děsná tragédie. Děkuji za pozornost.

Vážení přátelé, ano. Je to tady. Jsem mobilní. Ke štěstí mi dopomáhej Bůh a Nissan Micra.