V tomto příběhu figuruju já a druhou postavou je jednorožec. Ano, jednorožec jako z pohádky. Přesto se o pohádku nejedná. Tento příběh se totiž skutečně stal.

Na podzim jsem se přestěhovala z Prahy na maloměsto. Což značí, že historek bude a je více než dost. Historek o tom, jak jsem nasraná. Nikdy bych jen tak sama od sebe Prahu neopustila. Přestěhovala jsem se kvůli muži. Ano, mám chlapce. O lásce si ale povíme někdy jindy. Třeba na Valentýna, jo?

Přátelé, rozmohl se nám tu takový nešvar. Každej je potetovanej. No dobře, možná jen každej druhej. A aby toho nebylo málo, tak už i já jsem počmáraná.

Nechtěla jsem sem psát o své nové práci, aby to nějaký čmuchal nevyčmuchal a abych z toho pak neměla mrzení a voplejtačky. No jo, jenomže já jsem v té práci už tři a půl roku! To si snad můžu nějakou tu zmínku o svém super novém jobu dovolit, ne?

Chorvatsko jachtou zdá se býti luxusním nápadem na skvělou dovolenou. Zdání ovšem klame. Tohle byl naprostej Survivor. Zkouška odvahy a nervů. Hra o přežití.

Nějak jsem nevěděla, do čeho jdu (což se mi stává jednou, maximálně dvakrát, za deset let). Někdy je ale lepší nevědět. Jedině tak jsem mohla zažít dobrodružství, na které jen tak nezapomenu.

Cari lettori, cari bambini... Dávno již tomu, co jsem s úžasem, a už potolikáté, obdivovala krásy moře. Dávno již tomu, co má mokrá chodidla obalil písek. Dávno již tomu, co jsem se vrátila ze své poslední dovolené.

Zítra to bude přesně rok, co jsem se vrátila z pětidenní návštěvy Lotyšska. Jednalo se o vůbec můj první vstup do pobaltského regionu a doufám, že ne poslední.

Utrácet prachy, to já umím. Kupovat si věci, co nepotřebuju, to by mi šlo. No a tak jsem "šla" - a s marnivostí sobě vlastní - jsem si koupila čtečku elektronických knih.