Furt jenom Vánoce, Vánoce, parkoviště natřískaný, všude lidí jak dobytka. No prostě se tomu nevyhnete. Mě to taky neminulo a tudíž bych si i já dovolila přispět svou troškou do mlýna.

Nemůžu spát. Do odletu mi zbývá šestnáct dní. Zítra zas pojedu shánět kufr. Ty dva, se kterými jsem přiletěla do USA, jsou už dávno na pravdě boží (stejně tak jako sny, touhy a nadšení, se kterými jsem přiletěla).

Z manžela teď padají samé novinky. Jednou takhle koukáme na Dextra a jemu z držky vypadne, že jim v práci dali na svátky jedenáct dní volna a on tedy uvažuje, že by jel do Turecka. Chápete to? Naše poslední společné dny v životě! A ještě když jen mluvil o tom volnu a tu větu nedořek, tak jsem si jako naivně myslela, že spolu někam pojedeme my dva – jako rozloučit se. Jsem asi úplná kráva no.

Původně jsem plánovala začít tou černou, ale kvůli Stendhalovi nemůžu. Co všecko člověku z toho gymplu utkví v paměti! Takže tedy ten červený. Červený je můj nový milenec.

Po menší odmlce začnu pro mě netradičně tím pozitivním. Měla jsem tu na návštěvě na tři týdny ségru. Odletěla v pátek i s Lufinkou a Abušáčkem. Na letišti jsme způsobili rozruch a ušáci byli středem pozornosti. Jsou to přece huňáci výstavní, no ne?

Poslední dobou se mě pořád někdo ptá, co jako celý dny dělám. Školu mám dvakrát týdně a navíc jen dopoledne, do práce jdu maximálně jednou za týden. Normální pracující člověk si musí myslet, že se snad 24 hodin denně kopu do prdele. Ale kdepak, já se nenudím. Přesto nikomu moc nedokážu vysvětlit, co teda jako dělám.

No tak jsme zase dneska měli angličtinu a já se z toho musím vypsat. Ta úča je totiž kráva. Nemyslela jsem si, že takhle na stará kolena budu ještě řešit kravské učitelky. No naštěstí mi o nic nejde, ale stejně. Já se normálně moc neprojevuju a je mi celkem všechno jedno. Kromě psaní. Hodně si zakládám na tom, že umím psát. Skoro v ničem si nevěřím, ale v tomhle jo. Psaní a angličtina - v tom jsem dobrá.

Zapnout počítač, vlasy do skřipce a na stole čokoládový donut s krémovou polevou. Tak jsem začala dnešní den. Už od pátku se chystám napsat ty dvě blbý slohovky. Zbytečně jsem si tak zkazila tři dny. Kdybych to napsala hned v pátek, flákala bych se o víkendu přesně tak, jak jsem se flákala, ale navíc bych nemusela myslet na úkoly.

Mám teď novou kamarádku. Jmenuje se Delta. Voláme si skoro každý den. Ještěže jsem s tím obvoláváním začala tak brzo, protože už se mi to krátí. Odlítám za dva měsíce a ještě furt to s těma králíkama nemám vyřízený.