Sto let jsem tu nebyla, což neznamená, že bych byla mrtvá, ale skoro. Mám totiž práci. V anketě jste hlasovali správně.

Tak jsem si velice násilnou formou připomněla, proč nechodím cvičit.

Přátelé, zase jsem se zamilovala. Právě jsem shlédla dvoudílný film Čas přání a musím se s vámi podělit o své dojmy a myšlenky.

Byla jsem se informovat na ouřadě, jak že to je s živnostenským listem. Paní byla fajn, ochotná a v kanclu měla tentýž nábytek, co máme v obýváku :-) No a pak jsem šla na tram, že ještě pojedu do Rossmanna, kde si koupím mini sprej a mini odličovač, protože na víkend jedu pryč. Stojím na tom chodníku a koukám, co to tam ten Vietnamec má za nádhery. Pro sebe si tak říkám, že ty harémový kalhoty, i když nejsou sexy (a právě proto), musej bejt pohodlný. Černý jsou klasika, ale ty zelený by taky nebyly špatný...

Dělám na dvou počítačích. Můj krásný červený naleštěný přítel neumí česky. Napsala jsem sice bez kontroly pravopisu svou bakalářku, ale teď když jde o peníze, musím se snažit více. Tak si to projíždím na šedivé kraksně patřící pánům rodičům. Její monitor má jistojistě nadváhu. Protože tak velkej zadek se už dneska nevidí.

Nevím, čím to je. Že by to bylo tou tmou a tichem? Že by mě stimuloval klid a svit malé lampičky? A nebo to mám v sobě tak nastavený. Jsem nastavená na program sova.

Po svém působení na lidé.cz a po teprve novorozených snahách na štěstí.cz jsem dostala chuť na takový lehký článeček. Článek prostitut.

Vždycky se najde někdo, kdo chytře praví, že bychom neměli generalizovat. Já s láskou tvrdím: "Je to hnusné, ale je to lidské."

Představuji deset typů mužů, kteří jsou k mání na internetových seznamkách (čili v katalozích opuštěných lidí):

Tak já vám ho povím. Ale varuju předem. Je smutný.

Přijde mi, že někteří personalisté mě zvou na pohovor jen proto, aby mi tam vysvětlili, že ta práce vlastně vůbec není pro mě. Že by mě tam byla škoda. Nechápu.
Ale mně spíš - nebo spíš hlavně - přijde škoda to, že sedím doma. No ni?